Turkestánský Brest (Ulmus Pumila Celer): Všestranný Strom pro Moderní Krajinu
Turkestánský brest, vědecky známý jako Ulmus pumila celer, představuje pozoruhodnou a stále populárnější dřevinu, která si získává uznání pro svou rychlost růstu, nenáročnost a široké spektrum využití. Tento kultivar jilmu nízkého (Ulmus pumila) se vyznačuje specifickými vlastnostmi, které ho činí atraktivní volbou pro zalesňování, krajinářské úpravy, produkci biomasy a dokonce i pro dřevozpracující průmysl. V tomto obsáhlém průvodci se ponoříme do všech aspektů pěstování a využití turkestánského brestu, abychom poskytli komplexní informace pro zahradníky, lesníky, krajinářské architekty a všechny, kteří se o tuto výjimečnou dřevinu zajímají.
Původ a Charakteristika Turkestánského Brestu
Ulmus pumila, z něhož turkestánský brest pochází, je původem ze Střední Asie, konkrétně z oblastí Sibiře, Mongolska, Číny a Turkestánu. Právě z této oblasti pochází i kultivar ‚Celer‘, jehož název odkazuje na jeho výjimečně rychlý růst (latinsky celer znamená rychlý). Turkestánský brest byl vyselektován pro své vynikající vlastnosti, mezi které patří především adaptabilita k různým půdním a klimatickým podmínkám, vysoká odolnost vůči suchu a mrazu a již zmíněná rychlost růstu.
Botanický Popis Ulmus Pumila Celer
Turkestánský brest je opadavý strom, který v optimálních podmínkách dorůstá výšky 15 až 20 metrů, s průměrem koruny dosahujícím 8 až 12 metrů. Jeho kmen je obvykle rovný a štíhlý, s šedohnědou až tmavě šedou borkou, která je v mládí hladká a s věkem se stává mírně rozpukanou. Koruna je široce vejčitá až kulovitá, s hustě větvenými, vzpřímenými až mírně převisajícími větvemi. Letorosty jsou tenké, hnědošedé a lysé.
Listy
Listy turkestánského brestu jsou střídavé, jednoduché, eliptické až vejčité, s pilovitým okrajem a špičatou bází. Mají sytě zelenou barvu, která se na podzim mění na žlutou. Velikost listů se pohybuje od 3 do 7 cm na délku a od 1,5 do 3 cm na šířku. Řapík je krátký, obvykle 0,5 až 1 cm dlouhý.
Květy a Plody
Květy turkestánského brestu jsou nenápadné, oboupohlavné, bez okvětí, uspořádané v hustých svazečcích na krátkých stopkách. Objevují se brzy na jaře, ještě před olistěním. Plodem je nažka (samara), okrouhlá až eliptická, s blanitým křídlem, které usnadňuje šíření větrem. Nažky dozrávají v květnu až červnu a jsou světle hnědé barvy.
Významné Vlastnosti a Přednosti Turkestánského Brestu
Kromě rychlého růstu se turkestánský brest vyznačuje řadou dalších cenných vlastností:
- Vysoká odolnost vůči suchu: Díky svému hlubokému kořenovému systému dokáže efektivně využívat vodu z hlubších vrstev půdy, což ho činí ideální volbou pro suché a aridní oblasti.
- Mrazuvzdornost: Snáší i velmi nízké teploty, což rozšiřuje jeho pěstební možnosti i do chladnějších klimatických zón.
- Adaptabilita k různým půdním typům: Roste dobře na široké škále půd, od písčitých až po jílovité, s výjimkou extrémně zamokřených stanovišť. Preferuje však půdy propustné a živné.
- Odolnost vůči znečištění ovzduší: Dobře snáší městské prostředí a znečištěné ovzduší, což ho činí vhodnou dřevinou pro výsadbu ve městech a průmyslových oblastech.
- Rychlá tvorba biomasy: Jeho rychlý růst z něj činí perspektivní dřevinu pro produkci biomasy a energetické účely.
- Schopnost zpevňovat půdu: Jeho rozsáhlý kořenový systém pomáhá zpevňovat půdu a omezovat erozi.
- Estetická hodnota: I přes svou nenáročnost má turkestánský brest atraktivní vzhled, zejména díky své husté koruně a žlutému podzimnímu zbarvení.
Pěstování Turkestánského Brestu
Pěstování turkestánského brestu je relativně snadné, pokud jsou dodrženy základní pěstitelské postupy. Díky své přizpůsobivosti se dokáže ujmout na různých stanovištích, ale pro optimální růst a vývoj je vhodné mu zajistit vhodné podmínky.
Výběr Stanoviště
Pro turkestánský brest je nejvhodnější slunné až polostinné stanoviště. Plné slunce podporuje rychlý růst a hustou korunu. Co se týče půdy, preferuje propustné a živné půdy s neutrálním až mírně alkalickým pH. Dokáže však růst i na chudších a sušších půdách, ale jeho růst bude pomalejší. Je důležité vyhnout se zamokřeným a těžkým jílovitým půdám, kde by mohlo docházet k hnilobě kořenů.
Výsadba
Nejvhodnější doba pro výsadbu turkestánského brestu je jaro nebo podzim, kdy je půda vlhká a teploty mírné. Při výsadbě je třeba dodržet následující kroky:
- Příprava výsadbové jámy: Jáma by měla být dostatečně velká, minimálně dvojnásobná oproti kořenovému balu sazenice, a hluboká tak, aby kořenový krček byl po výsadbě v úrovni okolního terénu.
- Ošetření kořenů: Před výsadbou je vhodné kořeny sazenice mírně prokypřit, aby se podpořilo jejich rozrůstání do okolní půdy. Poškozené nebo suché kořeny je třeba odstranit.
- Umístění sazenice: Sazenici umístěte do jámy tak, aby kořenový bal byl v úrovni okolního terénu.
- Zasypání jámou: Jámu zasypte kvalitní zeminou, kterou můžete obohatit o kompost nebo jiné organické hnojivo. Zeminu kolem sazenice mírně přitlačte, abyste odstranili vzduchové kapsy.
- Zálivka: Po výsadbě sazenici důkladně zalijte. V prvních letech po výsadbě je důležitá pravidelná zálivka, zejména v období sucha.
- Ochrana proti okusu: V oblastech s vysokým výskytem zvěře je vhodné mladé stromky chránit oplocením nebo individuálními chráničkami.
Péče o Turkestánský Brest
Turkestánský brest je poměrně nenáročný na péči, ale pro jeho zdravý růst a vývoj je třeba dodržovat několik základních zásad:
Zálivka
V prvních letech po výsadbě je pravidelná zálivka nezbytná, zejména v období sucha. Starší, dobře zakořeněné stromy obvykle snášejí sucho dobře a dodatečnou zálivku vyžadují jen výjimečně, během dlouhotrvajících období bez deště. Je důležité zalévat ke kořenům a vyhnout se smáčení listů, aby se předešlo vzniku houbových chorob.
Hnojení
Turkestánský brest obvykle nevyžaduje intenzivní hnojení. V prvním roce po výsadbě můžete aplikovat univerzální hnojivo pro okrasné dřeviny. V dalších letech postačí občasné přihnojení kompostem nebo organickými hnojivy na jaře, před začátkem vegetace. Nadměrné hnojení dusíkem může vést k bujnému růstu, ale snížit odolnost stromu vůči chorobám a škůdcům.
Řez
Řez turkestánského brestu se obvykle omezuje na odstranění suchých, poškozených nebo křížících se větví. Výchovný řez se provádí u mladých stromků, aby se vytvořila rovnoměrná a dobře tvarovaná koruna. Nejvhodnější doba pro řez je pozdní zima nebo brzké jaro, před začátkem vegetace. V případě potřeby lze provádět i letní řez pro usměrnění růstu nebo odstranění výmladků.
Ochrana proti Chorobám a Škůdcům
Turkestánský brest je obecně považován za poměrně odolnou dřevinu, ale i on může být napaden některými chorobami a škůdci. Mezi nejčastější patří:
- Grafióza jilmů (Dutch elm disease): Závažné houbové onemocnění, které může vést k odumření stromu. Šíří se kůrovci a napadenými cévními svazky. Prevencí je včasné odstraňování napadených větví a stromů a boj proti kůrovcům.
- Verticiliové vadnutí: Další houbové onemocnění, které způsobuje vadnutí a usychání listů a větví. Prevencí je výsadba na vhodném stanovišti a vyhýbání se přemokření půdy.
- Mšice: Mohou sát šťávu z listů a mladých výhonů, což vede k jejich deformaci a oslabení stromu. Lze je hubit insekticidy nebo biologickými metodami.
- Pilatky: Larvy pilatek mohou ožírat listy. V případě silného napadení je vhodné použít insekticidy.
Pravidelná kontrola stromů a včasná reakce na případné problémy jsou klíčové pro udržení jejich zdraví a vitality.
Rozmnožování Turkestánského Brestu
Turkestánský brest se může rozmnožovat generativně (semeny) i vegetativně (řízky, odkopky, roubování). Generativní rozmnožování je méně časté, protože potomstvo nemusí zachovat všechny vlastnosti mateřské rostliny. Vegetativní rozmnožování je proto preferovanější pro zachování cenných vlastností kultivaru ‚Celer‘.
- Řízky: Odebírají se polovyzrálé řízky v létě nebo dřevité řízky v zimě. Řízky se zakořeňují ve vlhkém substrátu pod fólií nebo v množárně.
- Odkopky: Nízko rostoucí větve se ohnou k zemi, zahrnou se zeminou a po zakořenění se oddělí od mateřské rostliny.
- Roubování: Používá se pro množení specifických kultivarů na odolné podnože. Roubuje se nejčastěji v předjaří.
Využití Turkestánského Brestu
Turkestánský brest nabízí širokou škálu využití díky svým vynikajícím vlastnostem.
Zalesňování a Obnova Lesů
Díky své rychlosti růstu, nenáročnosti a schopnosti růst i na chudších půdách je turkestánský brest cennou dřevinou pro zalesňování a obnovu degradovaných lesních ploch, zejména v sušších oblastech. Jeho hluboký kořenový systém pomáhá zpevňovat půdu a předcházet erozi.
Krajinářské Úpravy a Městské Prostředí
Turkestánský brest se často využívá v krajinářství jako solitérní strom, ve stromořadích podél cest a ulic, v parcích a zahradách. Jeho hustá koruna poskytuje příjemný stín a jeho odolnost vůči znečištění ovzduší ho činí vhodnou volbou pro městské prostředí. Je také oblíbený pro tvorbu živých plotů a větrolamů díky svému hustému větvení a rychlému růstu.
Produkce Biomasy a Energetické Využití
Rychlý růst turkestánského brestu z něj činí perspektivní zdroj biomasy pro energetické účely. Jeho dřevo má dobrou výhřevnost a lze ho využít k výrobě štěpky, pelet nebo briket. Pěstování turkestánského brestu na plantážích pro produkci biomasy může přispět k obnovitelným zdrojům energie.
Dřevozpracující Průmysl
Dřevo turkestánského brestu je tvrdé, pevné a poměrně trvanlivé. Využívá se v menší míře ve dřevozpracujícím průmyslu k výrobě nábytku, podlah, dýh a dalších výrobků. Jeho využití v tomto odvětví je však omezenější ve srovnání s jinými listnatými dřevinami.
Zpevňování Půdy a Protierozní Opatření
Rozsáhlý a hluboký kořenový systém turkestánského brestu je velmi účinný při zpevňování půdy a prevenci eroze, zejména na svazích a v oblastech ohrožených větrnou nebo vodní erozí. Jeho výsadba může být součástí protierozních opatření a revitalizace degradovaných půd.
Včelařství
Květy turkestánského brestu poskytují včelám časný zdroj pylu, což je důležité pro jarní rozvoj včelstev.
Turkestánský Brest vs. Jiné Kultivary Jilmu Nízkého
Kultivar ‚Celer‘ se od ostatních kultivarů jilmu nízkého (Ulmus pumila) liší především svou výjimečnou rychlostí růstu. Zatímco jiné kultivary