Aukuba Japonská (Aucuba japonica): Podrobný Průvodce Pěstováním, Odrůdami a Využitím
Aukuba japonská, vědecky známá jako Aucuba japonica, je atraktivní, stálezelený keř původem z východní Asie, konkrétně z Japonska, Koreje a Číny. Pro svou nenáročnost, dekorativní listy a schopnost růstu i ve stinných podmínkách se stala oblíbenou okrasnou rostlinou v mnoha částech světa, včetně České republiky. Tento komplexní průvodce vám poskytne veškeré potřebné informace pro úspěšné pěstování a využití této výjimečné rostliny.
Botanická Charakteristika Aukuby Japonské
Aukuba japonská patří do čeledi Garryaceae (dříve Cornaceae). Je to dvoudomý keř, což znamená, že existují oddělené samčí a samičí rostliny. Dorůstá obvykle výšky 1 až 3 metrů, v optimálních podmínkách může dosáhnout i více. Její charakteristické listy jsou vstřícné, kožovité, lesklé a mají eliptický až vejčitý tvar. Nejznámější jsou kultivary s nápadnými žlutými skvrnami nebo tečkami na tmavě zeleném pozadí, které dodávají rostlině atraktivní vzhled po celý rok.
Listy Aukuby: Barva, Tvar a Textura
Listy aukuby japonské jsou jednou z jejích nejvýraznějších ozdob. Jsou poměrně velké, dosahují délky 8 až 20 cm a šířky 3 až 10 cm. Jejich okraje jsou obvykle pilovité, ale u některých kultivarů mohou být i celokrajné. Povrch listů je hladký a lesklý, což přispívá k jejich dekorativnímu efektu. Barva listů se liší v závislosti na kultivaru. Nejčastěji se setkáváme s tmavě zelenými listy, které jsou zdobeny výraznými žlutými skvrnami, tečkami nebo mramorováním. Existují však i kultivary s celozelenými listy nebo s listy, které mají krémově bílé či nažloutlé okraje.
Květy a Plody Aukuby Japonské
Květy aukuby japonské jsou nenápadné a objevují se brzy na jaře. Jsou malé, čtyřčetné, hvězdicovité a mají purpurově hnědou barvu. Samčí květy jsou uspořádány v latách, zatímco samičí květy rostou v hroznech. K opylení dochází větrem. Pokud jsou přítomny samčí i samičí rostliny, po opylení se vyvíjejí atraktivní, jasně červené bobule, které dozrávají na podzim a často zůstávají na rostlině přes zimu. Tyto bobule jsou sice dekorativní, ale pro člověka jsou jedovaté a neměly by se konzumovat.
Kořenový Systém Aukuby
Aukuba japonská má poměrně mělký, ale rozvětvený kořenový systém. Díky tomu dobře snáší i kamenité půdy, ale je důležité zajistit jí dostatečnou vláhu, zejména v období sucha. Mělký kořenový systém také znamená, že při přesazování je třeba postupovat opatrně, aby nedošlo k jeho poškození.
Nároky na Pěstování Aukuby Japonské
Aukuba japonská je poměrně nenáročná na pěstování a dobře se adaptuje na různé podmínky. Přesto je vhodné dodržovat několik základních pravidel, aby se jí dařilo co nejlépe a aby plně vynikla její krása.
Stanoviště a Světelné Podmínky
Aukuba japonská preferuje polostinná až stinná stanoviště. Přímé slunce, zejména v horkých letních měsících, může způsobit popálení listů. Nejlépe se jí daří na místech chráněných před poledním úpalem. Některé panašované kultivary sice snesou i více světla, ale intenzita zbarvení listů bývá nejlepší v polostínu. Celozelené kultivary jsou na stín ještě tolerantnější.
Půda a Zálivka
Aukuba japonská není náročná na typ půdy, ale nejlépe roste v dobře propustné, humózní a mírně vlhké půdě. Vyhovuje jí pH půdy v rozmezí 5,5 až 7,5. Těžké, jílovité půdy je vhodné před výsadbou vylepšit přidáním kompostu nebo písku, aby se zlepšila jejich propustnost. Co se týče zálivky, mladé rostliny potřebují pravidelnou zálivku, aby dobře zakořenily. Starší, dobře zakořeněné rostliny jsou tolerantnější k občasnému suchu, ale v dlouhotrvajícím suchém období je vhodné je zalít. Je důležité vyhnout se přemokření půdy, které může vést k hnilobě kořenů.
Teplota a Vlhkost Vzduchu
Aukuba japonská je poměrně mrazuvzdorná a snáší teploty až do -15 °C, některé odolnější kultivary i nižší. V chladnějších oblastech je vhodné mladé rostliny na zimu chránit mulčováním kořenů a obalením nadzemní části netkanou textilií. Co se týče vlhkosti vzduchu, aukuba preferuje vyšší vlhkost, ale dobře se adaptuje i na běžné podmínky. V suchém prostředí, zejména v zimě při vytápění, může být prospěšné občasné rosení listů, aby se předešlo jejich zasychání.
Hnojení Aukuby
Aukuba japonská nevyžaduje intenzivní hnojení. Mladé rostliny je vhodné přihnojovat na jaře a v létě hnojivem pro okrasné dřeviny, a to v menších dávkách. Starší, dobře rostoucí rostliny obvykle hnojení nepotřebují. Přehnojení může vést k nadměrnému růstu a snížení odolnosti vůči mrazu a chorobám.
Řez Aukuby
Aukuba japonská obvykle nevyžaduje pravidelný řez. Provádí se pouze tvarovací řez, odstranění suchých nebo poškozených větví a případné zmlazení starších rostlin. Nejvhodnější doba pro řez je na jaře, před začátkem vegetace. Při řezu je důležité používat ostré a čisté nástroje, aby se předešlo infekcím.
Rozmnožování Aukuby Japonské
Aukubu japonskou lze rozmnožovat několika způsoby, přičemž nejčastější jsou řízkování a výsev semen.
Řízkování Aukuby
Řízkování je nejběžnější a nejspolehlivější způsob rozmnožování aukuby japonské. Nejlepší doba pro řízkování je pozdní léto nebo podzim. Postup je následující:
Výsev Semen Aukuby
Rozmnožování aukuby japonské semeny je méně běžné a trvá déle. Semena se získávají z dozrálých bobulí. Před výsevem je vhodné semena stratifikovat (vystavit chladu) po dobu několika týdnů, aby se podpořilo klíčení. Semena se vysévají na jaře do vlhkého substrátu a udržují se při teplotě kolem 20 °C. Klíčení může trvat několik týdnů až měsíců. Nevýhodou tohoto způsobu rozmnožování je, že u panašovaných kultivarů nemusí být potomstvo stejné jako mateřská rostlina.
Hřížení Aukuby
Hřížení je další možností rozmnožování aukuby japonské, i když se používá méně často než řízkování. Spočívá v ohnutí spodního výhonu k zemi, částečném naříznutí kůry v místě kontaktu se zemí, zahrnutí tohoto místa zeminou a zatížení kamenem nebo kolíkem. Jakmile v tomto místě vyrostou kořeny, výhon se oddělí od mateřské rostliny a přesadí se na nové místo. Nejvhodnější doba pro hřížení je jaro nebo podzim.
Odrůdy Aukuby Japonské
Existuje mnoho atraktivních kultivarů aukuby japonské, které se liší barvou a tvarem listů. Mezi nejoblíbenější patří:
‚Variegata‘ (syn. ‚Maculata‘)
Tento kultivar je pravděpodobně nejznámější a nejrozšířenější. Má tmavě zelené listy hustě pokryté nepravidelnými zlatožlutými skvrnami. Je to samičí rostlina, která při opylení vytváří červené bobule.
‚Crotonifolia‘
Tento kultivar se vyznačuje velkými, lesklými, tmavě zelenými listy s výraznými zlatožlutými skvrnami a tečkami, které připomínají listy krotonu. Je to samičí rostlina.
‚Gold Dust‘
Jak název napovídá, tento kultivar má tmavě zelené listy s hustým posypem drobných zlatožlutých teček, které vypadají jako zlatý prach. Obvykle se jedná o samičí rostlinu.
‚Picturata‘
Tento kultivar má tmavě zelené listy s výraznou, centrálně umístěnou zlatožlutou skvrnou. Je to samičí rostlina.
‚Rozannie‘
Na rozdíl od většiny ostatních kultivarů, ‚Rozannie‘ je samčí rostlina s celozelenými, lesklými listy. Je ceněna pro svůj kompaktní růst a elegantní vzhled. Je vhodná jako opylovač pro samičí kultivary.
‚Golden King‘
Tento kultivar má tmavě zelené listy s širokým, zlatožlutým okrajem. Je to samičí rostlina.