Skip to main content

Grasshopper

Grasshopper

Kobylky, ti nenápadní, ale přesto všudypřítomní obyvatelé našich luk, strání a zahrad, patří k nejznámějším a nejrozšířenějším druhům hmyzu. Jejich charakteristické skákavé pohyby a často i hlasité cvrčení neodmyslitelně patří k letní atmosféře. V tomto obsáhlém článku se podrobně podíváme na fascinující svět těchto zelených akrobatů, prozkoumáme jejich rozmanité druhy, složitý životní cyklus, zajímavé chování a klíčovou roli, kterou hrají v našem ekosystému.

Rozmanitost světa kobylek

Svět kobylek je neuvěřitelně bohatý a pestrý. Existuje mnoho různých druhů, které se liší velikostí, zbarvením, způsobem života i preferovaným prostředím. V České republice se můžeme setkat s desítkami různých druhů kobylek, z nichž některé jsou běžné a snadno k zahlédnutí, zatímco jiné jsou vzácnější a vyžadují pozornější hledání. Mezi ty nejznámější patří například kobylka zelená (*Tettigonia viridissima*), která je s délkou těla až 4 cm jednou z našich největších kobylek. Její jasně zelené zbarvení ji dokonale maskuje v listoví stromů a keřů. Dalším běžným druhem je kobylka hnědá (*Conocephalus fuscus*), která, jak název napovídá, má převážně hnědé zbarvení a preferuje vlhčí louky a rákosiny. Za zmínku stojí i kobylka zpěvavá (*Ensifera*) s jejím typickým cvrčivým zpěvem, který je slyšet zejména za teplých letních nocí.

Grasshopper

Anatomie a charakteristické znaky

Kobylky mají typickou stavbu těla hmyzu. Jejich tělo se skládá ze tří hlavních částí: hlavy, hrudi a zadečku. Na hlavě se nacházejí tykadla, která slouží k orientaci a vnímání okolního prostředí, složené oči pro zrak a kusadla pro kousání potravy. Hruď nese tři páry nohou, z nichž zadní pár je mohutně vyvinutý a uzpůsobený ke skákání. Dva páry křídel, pokud jsou přítomny, slouží k letu, i když některé druhy kobylek létat neumí. Zadeček obsahuje trávicí, vylučovací a rozmnožovací orgány. Charakteristickým znakem mnoha druhů kobylek jsou dlouhá kladélka samic, která slouží k kladení vajíček do půdy nebo rostlinných pletiv.

Grasshopper

Životní cyklus kobylky

Grasshopper

Životní cyklus kobylky začíná vajíčkem. Samice kladou vajíčka na různá místa v závislosti na druhu, nejčastěji do půdy, na stonky rostlin nebo pod kůru stromů. Z vajíček se na jaře líhnou larvy neboli nymfy, které se podobají dospělým jedincům, ale jsou menší a nemají vyvinutá křídla. Během svého vývoje se larvy několikrát svlékají, přičemž s každým svlékáním rostou a postupně se jim vyvíjejí křídla a pohlavní orgány. Tento proces metamorfózy trvá několik týdnů až měsíců, v závislosti na druhu a podmínkách prostředí. Posledním svlékáním se larva promění v dospělou imago, která je schopna rozmnožování. Dospělé kobylky žijí obvykle několik týdnů až měsíců, během kterých se páří a samice kladou vajíčka, čímž se cyklus uzavírá.

Grasshopper

Způsob života a chování

Grasshopper

Kobylky jsou převážně býložravci a živí se listy, stonky a květy různých rostlin. Některé druhy jsou však všežravé a doplňují svůj jídelníček i drobným hmyzem. Jsou aktivní především ve dne, kdy je můžeme pozorovat, jak skáčou mezi rostlinami a hledají potravu. Charakteristickým projevem mnoha druhů kobylek je jejich cvrčení, které slouží k vábení partnerů a k označování teritoria. Zvuk vzniká třením speciálních struktur na křídlech nebo nohách. Každý druh má svůj specifický cvrčivý zvuk, podle kterého je lze často i odlišit. Kobylky jsou mistry v maskování a dokážou dokonale splynout s okolním prostředím, což jim pomáhá uniknout před predátory, mezi které patří ptáci, ještěrky, pavouci a další dravý hmyz.

Význam kobylek v ekosystému

Kobylky hrají důležitou roli v ekosystému. Jako býložravci ovlivňují růst rostlin a jsou součástí potravního řetězce jako potrava pro mnoho živočichů. Jejich přítomnost je často indikátorem zdravého a rozmanitého prostředí. Některé druhy kobylek mohou být v zemědělství považovány za škůdce, pokud se přemnoží a způsobí škody na plodinách. Nicméně, v celkovém kontextu je jejich role v přírodě spíše pozitivní a přispívá k udržení rovnováhy v ekosystémech. Ochrana přirozených stanovišť, jako jsou louky a remízky, je klíčová pro zachování rozmanitosti populací kobylek a dalších druhů hmyzu.