Skip to main content

Slunecnice

Slunečnice: Zářivý symbol léta a bohatství přírody

Slunečnice, s jejím charakteristickým otočením za sluncem a jasně žlutými květy, je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších rostlin na světě. Její vědecký název, Helianthus annuus, pochází z řeckých slov „helios“ (slunce) a „anthos“ (květ), což dokonale vystihuje její podstatu. Slunečnice není jen krásnou ozdobou polí a zahrad, ale také významnou zemědělskou plodinou s širokým spektrem využití. V tomto obsáhlém článku se ponoříme do fascinujícího světa slunečnic, prozkoumáme její historii, pěstování, léčivé účinky, kulinářské možnosti a bohatou symboliku.

Kvetoucí slunečnice, zářivý symbol léta.

Historie a původ slunečnice

Původ slunečnice sahá do Severní Ameriky, kde byla domestikována před více než 5000 lety. Indiánské kmeny si slunečnice velmi vážily nejen pro její semena, která sloužila jako potrava, ale také pro olej, který se z nich získával, a pro léčivé účinky různých částí rostliny. Slunečnice měla také významné místo v jejich rituálech a mytologii. Do Evropy se slunečnice dostala až v 16. století, a to díky španělským dobyvatelům. Zpočátku byla pěstována spíše jako okrasná rostlina, ale postupně se začala objevovat i její zemědělská hodnota, zejména v Rusku, kde došlo k významnému šlechtění a zdokonalení pěstování pro získávání oleje.

Pěstování slunečnic: Jak na bohatou úrodu

Pěstování slunečnic není příliš náročné, a proto se s nimi často setkáváme i v domácích zahradách. Pro úspěšné pěstování je důležné dodržet několik základních pravidel:

  • Stanoviště: Slunečnice potřebují slunné stanoviště s minimálně 6-8 hodinami přímého slunečního svitu denně. Název rostliny napovídá, že slunce je pro ni klíčové.
  • Půda: Nejlépe se jim daří v dobře propustné, humózní půdě s neutrálním až mírně alkalickým pH. Těžké jílovité půdy je vhodné před výsadbou vylehčit pískem a kompostem.
  • Výsev: Semena slunečnic se vysévají přímo do země na jaře, po posledních mrazech, obvykle v dubnu nebo květnu. Hloubka výsevu by měla být asi 2-3 cm a vzdálenost mezi rostlinami závisí na odrůdě, ale obvykle se pohybuje mezi 30-60 cm.
  • Zálivka: Mladé rostliny potřebují pravidelnou zálivku, zejména v suchém období. Dospělé rostliny jsou poměrně odolné vůči suchu, ale v období kvetení a tvorby semen je dostatečná vlhkost důležitá pro dobrou úrodu.
  • Slunecnice
  • Hnojení: Slunečnice obvykle nepotřebují intenzivní hnojení, ale přihnojení kompostem nebo organickým hnojivem před kvetením může podpořit bohatší kvetení a tvorbu semen.
  • Slunecnice
  • Ochrana před škůdci a chorobami: Slunečnice mohou být napadány různými škůdci, jako jsou mšice nebo housenky, a chorobami, například plísněmi. Většinou se však jedná o poměrně odolné rostliny. V případě silnějšího napadení je vhodné použít ekologické přípravky na ochranu rostlin.
  • Podpěra: Vysoké odrůdy slunečnic mohou v silném větru potřebovat oporu, aby se nezlomily.

Semínka slunečnice: Zdravá pochoutka a zdroj živin

Semínka slunečnice jsou nejen chutnou pochoutkou, ale také bohatým zdrojem mnoha důležitých živin. Obsahují vysoké množství nenasycených mastných kyselin, zejména kyseliny linolové, která je důležitá pro zdraví srdce a cév. Dále jsou bohatá na vitamín E, silný antioxidant, hořčík, který přispívá k normální funkci svalů a nervů, selen, důležitý pro imunitní systém, a vlákninu, která podporuje trávení. Pravidelná konzumace slunečnicových semínek může mít pozitivní vliv na celkové zdraví organismu.

    Slunecnice
  • Jsou výborným zdrojem energie.
  • Podporují zdraví srdce.
  • Posilují imunitní systém.
  • Přispívají ke zdraví pokožky a vlasů.
  • Mají protizánětlivé účinky.

Semínka slunečnice se konzumují syrová, pražená, solená i nesolená. Jsou skvělou přísadou do salátů, pečiva, müsli a různých dalších pokrmů.

Slunecnice

Olej ze slunečnice: Neocenitelný v kuchyni i kosmetice

Olej ze slunečnice je jedním z nejpoužívanějších rostlinných olejů na světě. Získává se lisováním slunečnicových semen a vyznačuje se svou jemnou chutí a světlou barvou. Obsahuje vysoký podíl kyseliny linolové a vitamínu E. V kuchyni má široké využití, od smažení a pečení až po přípravu salátových dresinků. Existují různé druhy slunečnicového oleje, například lisovaný za studena, který si zachovává více živin a má výraznější chuť.

Slunecnice

Kromě kulinářského využití má slunečnicový olej své místo i v kosmetice. Díky svým hydratačním a zvláčňujícím vlastnostem se používá v různých masážních olejích, pleťových krémech a vlasových maskách. Je dobře snášen i citlivou pletí.

Léčivé účinky slunečnice: Tradiční i moderní pohled

V tradiční medicíně se různé části slunečnice využívaly pro své léčivé účinky. Například odvar z kořenů se používal jako diuretikum, listy se přikládaly na rány a květy se využívaly při horečce. Moderní výzkumy naznačují, že slunečnicová semínka a olej mohou mít protizánětlivé a antioxidační účinky díky obsahu vitamínu E a dalších bioaktivních látek. Nicméně, je důležité zdůraznit, že slunečnice by neměla nahrazovat konvenční léčbu a v případě zdravotních problémů je vždy nutné konzultovat lékaře.

Slunečnice v kuchyni: Inspirace pro vaše recepty

Kromě samotných semínek a oleje lze v kuchyni využít i další části slunečnice. Mladé, ještě nerozkvetlé květní pupeny se mohou vařit podobně jako artyčoky a mají jemnou, oříškovou chuť. Okvětní lístky se někdy používají k ozdobení salátů a dezertů. Semínka slunečnice jsou všestrannou ingrediencí, která se hodí do mnoha pokrmů:

  • Přidejte je do domácího chleba a pečiva pro křupavou texturu.
  • Posypte jimi saláty a polévky pro zvýšení nutriční hodnoty a chuti.
  • Smíchejte je s ovesnými vločkami a jogurtem k snídani.
  • Použijte je jako součást domácího müsli.
  • Připravte si z nich lahodnou slunečnicovou pomazánku.
  • Pražená a solená semínka jsou skvělou zdravou svačinkou.

Symbolika slunečnice: Více než jen krásná květina

Slunečnice má bohatou symboliku v různých kulturách a dobách. Její otáčení za sluncem je často vnímáno jako symbol obdivu, loajality a oddanosti. Jasně žlutá barva květů evokuje radost, štěstí, energii a vitalitu. Díky své velikosti a impozantnímu vzhledu je také symbolem síly a hrdosti. V některých kulturách je slunečnice spojována s plodností, hojností a bohatstvím, a to díky množství semen, které produkuje. Její pozitivní a slunečná povaha z ní činí oblíbený motiv v umění, literatuře a dekoracích.

Zajímavosti o slunečnicích

  • Nejvyšší zaznamenaná slunečnice měřila přes 9 metrů.
  • Existuje mnoho různých odrůd slunečnic, které se liší výškou, barvou květů i velikostí semen.
  • Slunečnice jsou důležitým zdrojem potravy pro ptáky a hmyz.
  • Vědecký název Helianthus zahrnuje více než 70 druhů slunečnic, nejen tu jednoletou, kterou známe nejčastěji.
  • Slunečnicová pole dokáží být úchvatnou podívanou a lákají mnoho turistů.

Závěr: Slunečnice jako dar přírody

Slunečnice je skutečným darem přírody. Je krásná na pohled, užitečná v kuchyni i medicíně a nese v sobě hlubokou symboliku. Její pěstování přináší radost a její produkty obohacují náš život. Ať už se na ni díváme jako na zemědělskou plodinu, okrasnou rostlinu nebo symbol léta, slunečnice si vždy zaslouží naši pozornost a obdiv. Doufáme, že vám tento obsáhlý průvodce otevřel nový pohled na tuto zářivou rostlinu a inspiroval vás k jejímu pěstování či využití v každodenním životě.

Slunecnice

Rosa Canina

Co je to Rosa Canina?

Rosa Canina, česky známá jako šípek, je planě rostoucí keř z čeledi růžovitých (Rosaceae). Tento nenápadný keř s trnitými větvemi a krásnými růžovými květy na podzim skrývá opravdový poklad – sytě červené plody, které jsou nejen chutné, ale i neuvěřitelně zdravé.

Rosa Canina

Botanická charakteristika Rosa Canina

Šípek je opadavý keř dorůstající výšky až tří metrů. Jeho listy jsou lichozpeřené, složené z pěti až sedmi pilovitých lístků. Květy jsou obvykle růžové, někdy bílé, s pěti korunními plátky a mnoha tyčinkami. Plodem je malvice vejčitého tvaru, která po dozrání získává charakteristickou červenou až oranžovou barvu. Uvnitř plodu se nacházejí tvrdé nažky s chloupky.

Historie a rozšíření Rosa Canina

Šípek má bohatou historii a jeho léčivé účinky byly známy již ve starověku. Zmínky o něm nalezneme v dílech antických lékařů i v lidovém léčitelství mnoha kultur. Roste hojně v mírném pásmu severní polokoule, včetně Evropy, Asie a Severní Ameriky. V České republice se s ním setkáme na okrajích lesů, křovinách, mezích a podél cest.

Léčivé účinky Rosa Canina

Šípek je proslulý svým vysokým obsahem vitamínu C, který je nezbytný pro správnou funkci imunitního systému. Obsahuje ho dokonce více než citrusové plody! Kromě vitamínu C jsou v šípkách přítomny i další cenné látky, které přispívají k našemu zdraví.

Bohatý zdroj vitamínu C

Vitamín C v šípku je silným antioxidantem, který chrání buňky před poškozením volnými radikály. Podporuje imunitu, pomáhá při vstřebávání železa, je důležitý pro tvorbu kolagenu a urychluje hojení ran.

Další významné látky v Rosa Canina

  • Karotenoidy: Především beta-karoten, který se v těle přeměňuje na vitamín A a je důležitý pro zrak, pokožku a sliznice.
  • Flavonoidy: Mají antioxidační a protizánětlivé účinky.
  • Třísloviny: Působí svíravě a protiprůjmově.
  • Pektiny: Podporují trávení a snižují hladinu cholesterolu v krvi.
  • Rosa Canina
  • Organické kyseliny: Například kyselina jablečná a citronová.

Využití šípku v lidovém léčitelství

Tradičně se šípek používá při nachlazení, chřipce a dalších infekčních onemocněních. Pomáhá posilovat organismus, snižovat únavu a zvyšovat odolnost. Díky svým protizánětlivým účinkům může být nápomocný i při kloubních potížích. Odvar z šípku se doporučuje také při problémech s trávením a močovými cestami.

Využití Rosa Canina v kuchyni

Kromě svých léčivých vlastností má šípek široké využití i v kuchyni. Jeho sladkokyselá chuť a charakteristická vůně ho činí oblíbenou ingrediencí pro přípravu různých pochoutek.

Šípkový čaj

Jedním z nejznámějších způsobů využití šípku je příprava čaje. Sušené šípky se zalijí horkou vodou a nechají se louhovat. Šípkový čaj je nejen chutný, ale i zdravý nápoj, který posiluje imunitu a zahřeje v chladných dnech.

Rosa Canina

Šípková marmeláda a džem

Z čerstvých nebo sušených šípků se připravuje lahodná marmeláda a džem. Ty se výborně hodí na pečivo, do jogurtů nebo jako náplň do koláčů a buchet. Příprava šípkové marmelády sice vyžaduje trochu trpělivosti kvůli odstranění semínek a chloupků, ale výsledek rozhodně stojí za to.

Šípková omáčka

V tradiční české kuchyni má své místo i šípková omáčka, která se podává k masovým pokrmům, zejména ke zvěřině. Její sladkokyselá chuť skvěle doplňuje chuť masa a dodává mu originální nádech.

Další kulinářské využití šípku

Šípek se dá využít i k přípravě sirupů, likérů a různých dezertů. Jeho plody se mohou přidávat do ovocných salátů nebo kompotů.

Rosa Canina

Pěstování Rosa Canina

Pokud máte zájem pěstovat si vlastní šípek, není to nijak náročné. Rosa Canina je nenáročný keř, který se dobře přizpůsobuje různým podmínkám.

Stanoviště a půda

Šípku se nejlépe daří na slunném až polostinném stanovišti. Preferuje propustnou, hlinitopísčitou půdu, ale snese i méně kvalitní půdy. Důležité je, aby půda nebyla zamokřená.

Výsadba a péče

Sazenice šípku se vysazují na podzim nebo na jaře. Před výsadbou je vhodné prokypřit půdu a přidat kompost. V prvních letech po výsadbě je důležité pravidelně zalévat. Starší keře jsou již odolné vůči suchu. Pravidelným prořezáváním se podporuje růst a plodnost keře.

Rosa Canina

Sklizeň šípku

Rosa Canina

Plody šípku se sbírají na podzim, po prvních mrazících, kdy jsou měkké a mají sytě červenou barvu. Sklizeň je nejlepší provádět za suchého počasí. Při sběru je třeba dávat pozor na trny.

Závěr

Rosa Canina, neboli šípek, je skutečným darem přírody. Jeho léčivé účinky, široké kulinářské využití a nenáročnost pěstování z něj činí cennou rostlinu, kterou bychom neměli opomíjet. Ať už si vychutnáte šípkový čaj, lahodnou marmeládu, nebo využijete jeho léčivé síly, šípek si jistě najde své místo i ve vašem životě.

Akebia Trifoliata

Akebia Trifoliata

Vítejte v komplexním průvodci věnovaném fascinující rostlině Akebia trifoliata, známé také jako trojlistá akébie. Tato elegantní popínavá rostlina si získává stále větší oblibu nejen pro svůj atraktivní vzhled a nenáročnost na pěstování, ale také pro své jedlé plody a potenciální léčivé účinky. Ponořte se s námi do světa této pozoruhodné rostliny a zjistěte, jak ji úspěšně pěstovat ve vaší zahradě a jak využít jejích darů.

Botanická charakteristika Akebia trifoliata

Akebia trifoliata patří do čeledi kokylovité (Lardizabalaceae) a pochází z východní Asie, konkrétně z Japonska, Koreje a Číny. Jedná se o opadavou, dřevitou liánu, která se vyznačuje svými charakteristickými trojčetnými listy, odtud také pochází její druhové jméno „trifoliata“ (trojlistá). Tyto listy mají obvykle tmavě zelenou barvu a na podzim se mohou zbarvit do nádherných odstínů žluté a fialové.

Květy a plody

Na jaře, obvykle v dubnu a květnu, se na rostlině objevují nápadné hrozny vonných květů. Květy Akebia trifoliata jsou jednodomé, což znamená, že na jedné rostlině se nacházejí jak samčí, tak samičí květy. Samčí květy jsou menší a mají světle růžovou až fialovou barvu, zatímco samičí květy jsou větší, tmavší a mají purpurově hnědou barvu. Po opylení se ze samičích květů vyvíjejí podlouhlé, masité plody, které připomínají lusk. Tyto plody mají fialovou barvu a obsahují černá semena obalená bělavou, sladkou dužinou. Chuť plodů je popisována jako jemně nasládlá s lehkou nahořklou dochutí.

Pěstování Akebia trifoliata v zahradě

Pěstování Akebia trifoliata je poměrně snadné a rostlina je adaptabilní na různé podmínky. Nicméně, pro optimální růst a plodnost je vhodné dodržovat několik základních zásad.

Stanoviště a půda

Akebia Trifoliata

Akebia trifoliata preferuje slunné až polostinné stanoviště. Na plném slunci bude bohatěji kvést a plodit, ale snese i mírný stín. Co se týče půdy, nejlépe se jí daří v propustné, humózní a mírně vlhké půdě s neutrálním až mírně kyselým pH. Je důležité zajistit dobrou drenáž, aby nedocházelo k přemokření kořenů.

Výsadba

Nejvhodnější doba pro výsadbu Akebia trifoliata je na jaře nebo na podzim. Při výsadbě je důležité vybrat dostatečně velkou jámu a zajistit oporu, po které se bude rostlina pnout. Může to být pergola, plot, zeď nebo jiná konstrukce. Rostlinu vysaďte tak, aby kořenový krček byl v úrovni okolního terénu a důkladně ji zalijte.

Zálivka a hnojení

V prvních letech po výsadbě je důležité zajistit pravidelnou zálivku, zejména v období sucha. Jakmile rostlina zakoření, stává se poměrně suchovzdornou. Co se týče hnojení, Akebia trifoliata není náročná na živiny. Na jaře můžete aplikovat kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro podporu růstu a kvetení.

Akebia Trifoliata

Řez

Řez Akebia trifoliata se obvykle provádí na jaře, před začátkem vegetace. Můžete odstranit suché, poškozené nebo příliš husté výhony. Pokud chcete omezit růst rostliny nebo podpořit tvorbu plodů, můžete provést i mírný prořez během vegetace.

Množení

Akebia trifoliata se může množit několika způsoby: semeny, řízky nebo hřížením. Množení semeny je zdlouhavější a nemusí zachovat vlastnosti mateřské rostliny. Množení řízky je poměrně snadné. Na jaře nebo v létě odeberte polovyzrálé řízky a nechte je zakořenit ve vlhkém substrátu. Hřížení je další efektivní metoda, kdy se ohnutý výhon zahrabe do země a po zakořenění se oddělí od mateřské rostliny.

Využití Akebia trifoliata

Akebia trifoliata nabízí širokou škálu využití, od okrasného pěstování až po kulinářské a potenciálně léčivé účely.

Okrasná rostlina

Akebia Trifoliata

Díky svému atraktivnímu vzhledu, elegantním listům a voňavým květům je Akebia trifoliata oblíbenou okrasnou popínavou rostlinou. Je ideální pro pokrytí pergol, plotů, zdí a jiných zahradních konstrukcí. Její rychlý růst a husté olistění zajišťují soukromí a estetický vzhled zahrady.

Jedlé plody

Plody Akebia trifoliata jsou jedlé a v některých částech Asie se konzumují syrové nebo se z nich připravují různé pokrmy a nápoje. Dužina plodů má sladkou chuť a obsahuje mnoho drobných semen. Před konzumací je vhodné plody důkladně omýt.

Kulinářské využití květů a výhonků

Kromě plodů se v kuchyni využívají také mladé výhonky a květy Akebia trifoliata. Květy se mohou přidávat do salátů nebo kandovat. Mladé výhonky se vaří podobně jako zelenina a mají jemnou, mírně nahořklou chuť.

Potenciální léčivé účinky

V tradiční medicíně se různé části rostliny Akebia trifoliata používají pro své potenciální léčivé účinky. Předpokládá se, že mají diuretické, protizánětlivé a analgetické vlastnosti. Nicméně, je důležité zdůraznit, že tyto účinky nejsou vědecky plně prokázány a před jakýmkoli léčebným použitím je nutná konzultace s lékařem.

Akebia Trifoliata

Závěr

Akebia Trifoliata

Akebia trifoliata je skutečně výjimečná rostlina, která si zaslouží pozornost každého zahradníka a milovníka přírody. Její nenáročnost na pěstování, atraktivní vzhled, jedlé plody a potenciální další využití z ní činí cenný přírůstek do každé zahrady. Objevte i vy kouzlo a všestrannost trojlisté akébie a nechte se okouzlit její krásou a užitkem.

Puskvorec Lekarsky

Co je to puskvorec lékařský?

Puskvorec lékařský, vědecky známý jako Acorus calamus, je vytrvalá bylina z čeledi puškvorcovité (Acoraceae). Tato pozoruhodná rostlina se vyznačuje svými dlouhými, mečovitými listy a nenápadnými květy uspořádanými v palici. Původně pochází z Asie, ale díky svým léčivým vlastnostem se rozšířila do mnoha částí světa, včetně Evropy a Severní Ameriky. V České republice se s ním můžeme setkat především v mokřadních oblastech, na březích rybníků a řek.

Již po staletí je puskvorec lékařský ceněn pro své rozmanité léčivé účinky. Jeho charakteristická vůně a nahořklá chuť jsou dány obsahem éterických olejů a dalších bioaktivních látek, které mu propůjčují jeho terapeutické vlastnosti.

Historie a tradiční využití puskvorce

Historie používání puskvorce lékařského sahá hluboko do minulosti. Zmínky o něm nalezneme ve starověkých indických ajurvédských textech i v tradiční čínské medicíně. V Evropě se stal oblíbenou léčivou bylinou ve středověku, kdy byl využíván k léčbě různých neduhů, od zažívacích potíží až po horečky. Věřilo se také v jeho magické a ochranné vlastnosti.

V lidovém léčitelství se puskvorec tradičně používal:

  • Pro podporu trávení a zlepšení chuti k jídlu.
  • Při nadýmání, žaludečních křečích a dalších zažívacích obtížích.
  • Jako prostředek proti střevním parazitům.
  • K tišení bolesti zubů a dásní (žvýkání kořene).
  • Při nachlazení a chřipce pro usnadnění odkašlávání.
  • Puskvorec Lekarsky
  • Zevně ve formě obkladů na špatně se hojící rány a otoky.

Léčivé účinky puskvorce lékařského podrobněji

Moderní vědecký výzkum potvrzuje mnohé z tradičních použití puskvorce lékařského a odhaluje další potenciální terapeutické aplikace. Mezi hlavní léčivé účinky patří:

  • Podpora trávení: Obsažené hořčiny stimulují produkci žaludečních šťáv a zlepšují trávení tuků.
  • Puskvorec Lekarsky
  • Protizánětlivé účinky: Některé složky puskvorce vykazují protizánětlivé vlastnosti, které mohou být užitečné při léčbě zánětlivých onemocnění trávicího traktu.
  • Puskvorec Lekarsky
  • Antimikrobiální účinky: Studie in vitro prokázaly, že extrakty z puskvorce mohou inhibovat růst některých bakterií a plísní.
  • Antioxidační aktivita: Obsahuje látky s antioxidačními vlastnostmi, které pomáhají chránit buňky před poškozením volnými radikály.
  • Sedativní a anxiolytické účinky: Některé studie naznačují, že puskvorec může mít mírné uklidňující účinky a pomáhat snižovat úzkost.

Je však důležité poznamenat, že výzkum v některých oblastech je stále v počáteční fázi a je zapotřebí dalších klinických studií na lidech k potvrzení těchto účinků.

Jak puskvorec lékařský správně používat?

Puskvorec lékařský se nejčastěji používá ve formě:

  • Čaje: Sušený kořen se zalije horkou vodou a nechá se louhovat. Doporučuje se pít před jídlem pro podporu trávení.
  • Tinktury: Alkoholový výluh z kořene, který se užívá v malých dávkách.
  • Koupele a obklady: Odvar z kořene lze použít pro zevní aplikaci při kožních problémech nebo otocích.
  • Žvýkání kořene: Malý kousek čerstvého nebo sušeného kořene lze žvýkat pro osvěžení dechu a při bolesti zubů (používejte s opatrností kvůli intenzivní chuti).
Puskvorec Lekarsky

Dávkování se liší v závislosti na formě a individuálních potřebách. Vždy je vhodné konzultovat užívání puskvorce lékařského s lékařem nebo zkušeným bylinkářem, zejména pokud máte zdravotní problémy nebo užíváte jiné léky.

Možné nežádoucí účinky a kontraindikace

Přestože je puskvorec lékařský obecně považován za bezpečnou bylinu při dodržování doporučeného dávkování, u některých jedinců se mohou vyskytnout nežádoucí účinky, jako jsou žaludeční potíže nebo alergické reakce. Vzhledem k obsahu některých látek by se puskvorec neměl užívat dlouhodobě ve vysokých dávkách.

Kontraindikace:

  • Těhotenství a kojení.
  • Závažná onemocnění jater a ledvin.
  • Individuální přecitlivělost na puskvorec.

Před užíváním puskvorce lékařského se vždy poraďte se svým lékařem nebo farmaceutem.

Puskvorec Lekarsky

Pěstování puskvorce lékařského

Pokud máte zájem pěstovat si vlastní puskvorec lékařský, je to poměrně nenáročná rostlina. Preferuje vlhká, bažinatá stanoviště s dostatkem slunce nebo polostínu. Lze jej pěstovat ze semen nebo dělením oddenků na jaře nebo na podzim. Půda by měla být humózní a dobře propustná, ale zároveň schopná udržet vlhkost. Pravidelná zálivka je nezbytná, zejména v suchém období.

Zajímavosti o puskvorci lékařském

  • Jeho název Acorus pravděpodobně pochází z řeckého slova „akoron“, což znamená „panenka oka“, a odkazuje na jeho použití při očních problémech v tradiční medicíně.
  • Puskvorec Lekarsky
  • Charakteristická vůně puskvorce připomíná mandarinky nebo skořici.
  • V některých kulturách se listy puskvorce používaly k provonění podlah a odpuzování hmyzu.