Tuje

Tuje: Podrobný průvodce pěstováním, druhy a nekonečnými možnostmi využití v zahradě

Úvod do fascinujícího světa tují: Historie, botanika a význam

Tuje, vědecky klasifikované v rámci rodu *Thuja* z čeledi cypřišovitých (Cupressaceae), představují jednu z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších skupin jehličnatých dřevin v zahradní architektuře po celém světě. Jejich elegantní vzhled, nenáročnost na pěstování a široká škála kultivarů s různými tvary, velikostmi a barvami jehlic z nich činí nepostradatelný prvek mnoha zahrad, parků a veřejných prostranství. Historie pěstování tují sahá hluboko do minulosti, přičemž zmínky o jejich využití lze nalézt již ve starověkých kulturách. Původní rozšíření rodu *Thuja* zahrnuje Severní Ameriku a východní Asii, odkud byly postupně introdukovány do dalších částí světa, kde se jim díky své adaptabilitě velmi dobře daří.

Z botanického hlediska jsou tuje charakteristické svými plochými, šupinovitými jehlicemi, které vyrůstají ve zploštělých větvičkách. Tyto větvičky jsou uspořádány v charakteristických vějířovitých strukturách, které dodávají tují elegantní a uhlazený vzhled. Květy tují jsou nenápadné, jednopohlavné a vyrůstají na koncích krátkých větviček. Samčí květy jsou drobné, žlutavé a produkují velké množství pylu, zatímco samičí květy jsou zelenavé a po opylení se z nich vyvíjejí drobné, vejčité šišky s několika šupinami obsahujícími malá, okřídlená semena. Tyto šišky jsou zpočátku zelené, později hnědnou a po dozrání se otevírají, aby uvolnily semena.

Význam tují v zahradní architektuře je mnohostranný. Jsou ceněny především pro svou schopnost vytvářet husté, nepropustné živé ploty, které poskytují soukromí, ochranu před větrem a prachem a zároveň esteticky oddělují jednotlivé části zahrady. Díky své tvarovatelnosti jsou tuje také oblíbené pro vytváření různých topiary (tvarovaných dřevin) a solitérních dominant v zahradě. Různé kultivary tují nabízejí širokou paletu barev jehlic, od sytě zelené přes žlutozelenou až po bronzovou a zlatavou, což umožňuje zahradním architektům a majitelům zahrad vytvářet vizuálně zajímavé a dynamické kompozice. Kromě estetické funkce mají tuje také ekologický význam, neboť poskytují útočiště a potravu pro různé druhy ptáků a hmyzu.

Klíčové druhy a kultivary tují: Rozmanitost tvarů, barev a velikostí pro každou zahradu

Rod *Thuja* zahrnuje několik základních druhů, z nichž největší význam v zahradnictví mají především zerav západní (*Thuja occidentalis*) a zerav východní (*Thuja orientalis*, dnes často klasifikován jako *Platycladus orientalis*). Tyto dva druhy se staly základem pro šlechtění mnoha kultivarů, které se liší svými růstovými charakteristikami, tvarem koruny, barvou jehlic a nároky na pěstování. Díky této obrovské rozmanitosti je možné vybrat si tuje vhodné pro nejrůznější účely a podmínky.

Zerav západní (*Thuja occidentalis*): Král mezi živými ploty

Zerav západní je původem ze Severní Ameriky a vyznačuje se hustým, kompaktním růstem a širokou škálou kultivarů. Je velmi oblíbený pro vytváření živých plotů, a to díky své schopnosti dobře snášet řez a vytvářet nepropustnou bariéru. Mezi nejpopulárnější kultivary zeravu západního patří:

• ‚Smaragd‘: Jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších kultivarů. Vyznačuje se úzce kuželovitým tvarem a sytě zelenými, lesklými jehlicemi, které si svou barvu udržují i v zimě. Dorůstá výšky až 4-6 metrů a šířky 1-1,5 metru. Je ideální pro solitérní výsadbu i pro husté, elegantní živé ploty.
• ‚Brabant‘: Rychle rostoucí kultivar se široce kuželovitým až sloupovitým tvarem. Jeho jehlice mají světle zelenou barvu, která v zimě mírně hnědne. Dorůstá výšky až 10-15 metrů a šířky 3-4 metry. Je vhodný pro rychle rostoucí živé ploty a pro větší zahrady.
• ‚Globosa‘: Zakrsle rostoucí kultivar s kulovitým tvarem. Jeho jehlice jsou sytě zelené a jemné. Dorůstá výšky a šířky kolem 1 metru. Je ideální pro výsadbu do skalek, trvalkových záhonů a jako obruba cest.
• ‚Danica‘: Další oblíbený zakrslý kultivar s dokonale kulovitým tvarem a sytě zelenými jehlicemi. Dorůstá výšky a šířky kolem 0,5-0,8 metru. Je vhodný pro malé zahrady, nádoby a skalky.
• ‚Yellow Ribbon‘: Atraktivní kultivar se sloupovitým tvarem a jasně žlutými jehlicemi, které v zimě získávají oranžový nádech. Dorůstá výšky až 3-4 metry a šířky kolem 1 metru. Je zajímavým barevným prvkem v zahradě.
• ‚Tiny Tim‘: Velmi pomalu rostoucí, kompaktní kulovitý kultivar s tmavě zelenými jehlicemi. Dorůstá výšky a šířky kolem 0,3-0,5 metru. Je ideální pro malé skalky a nádoby.
• ‚Holmstrup‘: Středně rostoucí kultivar s úzce kuželovitým tvarem a sytě zelenými jehlicemi. Dobře snáší i sušší podmínky. Dorůstá výšky až 3-5 metrů a šířky 0,8-1,2 metru.
• ‚Golden Smaragd‘: Zlatavá varianta oblíbeného kultivaru ‚Smaragd‘. Má stejný úzce kuželovitý tvar, ale jehlice jsou jasně žlutozelené. Je méně odolný vůči úpalu než původní ‚Smaragd‘.

Zerav východní (*Platycladus orientalis*): Elegance a exotika z východu

Zerav východní, původem z východní Asie, se od zeravu západního liší svým vzpřímenějším růstem a často i světlejšími, více zploštělými větvičkami. Je méně odolný vůči mrazu a vlhkosti než zerav západní, proto je v našich podmínkách vhodné vybírat odolnější kultivary. Mezi zajímavé kultivary zeravu východního patří:

• ‚Aurea Nana‘: Zakrsle rostoucí, vejčitý až kulovitý kultivar s jasně zlatožlutými jehlicemi. Dorůstá výšky a šířky kolem 0,5-1 metru. Je vhodný pro malé zahrady, skalky a nádoby.
• ‚Franky Boy‘: Kompaktní, kulovitý kultivar se zelenými, jemnými jehlicemi, které mají na koncích stříbřitě bílé špičky, což mu dodává zajímavý vzhled. Dorůstá výšky a šířky kolem 1 metru.
• ‚Pyramidalis Aurea‘: Sloupovitý kultivar se zlatožlutými jehlicemi. Dorůstá výšky až 5-8 metrů a šířky kolem 1-1,5 metru. Je vhodný jako solitér nebo do stříhaných živých plotů.
• ‚Thuja orientalis‘ (základní druh): Vyznačuje se široce kuželovitým až vejčitým tvarem a zelenými jehlicemi. Dorůstá výšky až 10-20 metrů a šířky 3-6 metrů. V našich podmínkách vyžaduje chráněné stanoviště.

Další zajímavé druhy a hybridy tují

Kromě zeravu západního a východního existují i další druhy a hybridy tují, které mohou obohatit vaši zahradu:

• Zerav obrovský (*Thuja plicata*): Mohutný strom původem ze západní Severní Ameriky. Vyznačuje se rychlým růstem a tmavě zelenými, lesklými jehlicemi s charakteristickou vůní. Existuje mnoho zajímavých kultivarů, včetně převislých a zakrslých forem.
• Kříženci mezi *Thuja* a *Thujopsis* (např. *Thujopsis dolabrata*): Tyto hybridy kombinují vlastnosti obou rodů a nabízejí zajímavé textury a tvary jehlic. Například *Thujopsis dolabrata* má široké, lesklé, tmavě zelené jehlice se stříbřitými proužky na spodní straně.

Správné pěstování tují: Základní kroky k zdravému růstu a vitalitě

Aby se vašim tujím dařilo a plnily svou okrasnou i funkční roli v zahradě, je důležité dodržovat několik základních pravidel pěstování. Výběr vhodného stanoviště, příprava půdy, správná výsadba a následná péče jsou klíčové faktory pro jejich zdravý růst a dlouhověkost.

Výběr ideálního stanoviště: Slunce, polostín a ochrana před větrem

Většina kultivarů tují preferuje slunné až polostinné stanoviště. Na plném slunci se lépe vybarvují a mají hustší růst, zatímco v polostínu sice rostou pomaleji, ale lépe snášejí letní horka a sucho. Některé kultivary s panašovanými nebo žlutými jehlicemi mohou být na přímém slunci náchylnější k popálení, proto je pro ně vhodnější mírný polostín. Důležitá je také ochrana před silným větrem, který může v zimě vysušovat jehlice a v létě poškozovat mladé výhony.

Příprava půdy: Drenáž, živiny a správné pH

Tuje nejlépe rostou v dobře propustné, humózní a mírně vlhké půdě s neutrálním až mírně kyselým pH (5,5-7,0). Před výsadbou je vhodné půdu důkladně prokypřit a obohatit o kompost nebo kvalitní zahradnický substrát. Na těžkých, jílovitých půdách je nezbytné zajistit dobrou drenáž, například přidáním štěrku nebo hrubého písku na dno výsadbové jámy, aby nedocházelo k zamokření kořenů. Naopak na příliš písčitých půdách je vhodné přidat organickou hmotu, která zadržuje vodu a živiny.

Postup při výsadbě: Hloubka, rozestupy a zálivka

Ideální doba pro výsadbu tují je jaro (březen-květen) nebo podzim (září-říjen), kdy je půda dostatečně vlhká a teploty jsou mírné. Při výsadbě dodržujte následující kroky:

1. Vykopejte výsadbovou jámu, která by měla být o něco větší než kořenový bal sazenice.
2. Na dno jámy nasypte drenážní vrstvu (pokud je to nutné).

3. Opatrně vyjměte sazenici z kontejneru a uvolněte případně stočené kořeny.
4. Umístěte sazenici do jámy tak, aby horní okraj kořenového balu byl v úrovni okolního terénu. Nikdy nesázejte tuje hlouběji, než rostly v kontejneru, mohlo by dojít k zahnívání kmene.
5. Zasypte jámu kvalitní zeminou a lehce přitlačte.
6. Důkladně zalijte vysazenou tuji.
7. Pokud sázíte více tují vedle sebe (například pro živý plot), dodržujte doporučené rozestupy mezi jednotlivými rostlinami, které se liší v závislosti na druhu a požadované hustotě plotu. Obecně se pro menší kultivary doporučuje rozestup 0,5-1 metr, pro středně rostoucí 1-2 metry a pro rychle rostoucí až 2-3 metry.
8. Po výsadbě můžete okolí kmene zamulčovat kůrou nebo štěpkou, což pomůže udržet vlhkost v půdě, omezí růst plevelů a zlepší půdní strukturu.

Zálivka: Pravidelnost a míra

V prvních letech po výsadbě je důležitá pravidelná zálivka, zejména v období sucha. Mladé tuje mají mělčí kořenový systém a jsou náchylnější k vysychání. Později, když se dobře zakoření, snášejí tuje i krátkodobé sucho lépe. Nicméně, zejména v horkých letních měsících je vhodné je občas zalít. Dbejte na to, aby půda nebyla trvale přemokřená, což může vést k hnilobě kořenů. Zalévejte spíše méně často, ale důkladně, aby se voda dostala až ke kořenům.

Hnojení: Podpora růstu a zdraví

Tuje obecně nejsou náročné na živiny, ale pravidelné hnojení může podpořit jejich růst a zdraví. Hnojit se doporučuje na jaře, ideálně speciálním hnojivem pro jehličnany