Skip to main content

Štítek: jaře nebo

Campanula Portenschlagiana Pestovani

Zdenek

Campanula portenschlagiana pěstování: Podrobný průvodce pro bohaté květy

Zvonky rodu Campanula patří k oblíbeným trvalkám našich zahrad a mezi nimi zaujímá výsadní postavení Campanula portenschlagiana, známá také jako zvonek dalmatský. Tato nenáročná, avšak bohatě kvetoucí rostlina si získala srdce mnoha zahrádkářů pro svou schopnost vytvořit husté koberce modrofialových květů, které zdobí skalky, zídky i okraje záhonů po celé léto. V tomto obsáhlém průvodci se podíváme na vše, co potřebujete vědět pro úspěšné pěstování této krásné trvalky, abyste se i vy mohli těšit z jejího půvabu.

Charakteristika Campanula portenschlagiana

Zvoněk dalmatský je nízká, stálezelená trvalka pocházející z horských oblastí Dalmácie. Vyznačuje se polštářovitým růstem a vytváří husté trsy drobných, tmavě zelených listů. Největší okrasnou hodnotou jsou však jeho četné, zvonkovité květy sytě modrofialové barvy, které se objevují od června do srpna, a při vhodných podmínkách může kvetení trvat i déle. Dorůstá do výšky pouhých 10-15 cm, což z něj činí ideální rostlinu pro pokrytí půdy a vyplnění mezer ve skalkách.

  • Habitus: Polštářovitý, rozrůstající se.
    • Campanula Portenschlagiana Pestovani
  • Listy: Drobné, okrouhlé až srdčité, tmavě zelené, lesklé.
  • Květy: Drobné, zvonkovité, sytě modrofialové, uspořádané v bohatých latách.
  • Doba kvetení: Červen až srpen (při dobrých podmínkách i déle).
  • Výška: 10-15 cm.
  • Mrazuvzdornost: Velmi dobrá, snáší mrazy až do -29°C (zóna 5a).

Ideální podmínky pro pěstování

Pro úspěšné pěstování zvonku dalmatského je klíčové zajistit mu vhodné stanoviště a půdu. Tato trvalka preferuje:

  • Stanoviště: Slunné až polostinné. Na plném slunci kvete nejbohatěji, v polostínu se mu daří také dobře, ale kvetení může být méně intenzivní. Důležité je, aby stanoviště bylo chráněné před silnými poledními paprsky, zejména v horkých letních měsících.
  • Půda: Dobře propustná, hlinito-písčitá až kamenitá. Nesnáší přemokřenou půdu, která může vést k hnilobě kořenů. Ideální je mírně zásaditá až neutrální reakce půdy. Pokud je vaše půda příliš těžká a jílovitá, doporučuje se ji před výsadbou vylehčit přidáním písku nebo štěrku.
  • Zálivka: Mírná. Campanula portenschlagiana je poměrně suchomilná rostlina a přemokření jí škodí. Zalévejte ji pouze tehdy, když je půda na povrchu suchá. V horkých letních měsících může být zálivka častější, ale vždy se ujistěte, že voda má možnost odtékat. V zimě zálivku omezte na minimum.
  • Hnojení: Nenáročná na živiny. Obvykle není nutné pravidelné hnojení. Pokud je půda velmi chudá, můžete na jaře aplikovat malé množství kompostu nebo slabého hnojiva pro kvetoucí rostliny. Vyhněte se hnojivům s vysokým obsahem dusíku, která podporují růst listů na úkor kvetení.

Výsadba zvonku dalmatského

Nejvhodnější doba pro výsadbu Campanula portenschlagiana je na jaře nebo na podzim. Při výsadbě postupujte následovně:

Campanula Portenschlagiana Pestovani
    Campanula Portenschlagiana Pestovani
  1. Vyberte vhodné stanoviště s dostatkem slunce nebo polostínu a dobře propustnou půdou.
  2. Připravte půdu prokypřením a odstraněním plevelů. Pokud je půda těžká, přimíchejte písek nebo štěrk pro zlepšení drenáže.
  3. Vykopejte jamku o něco větší, než je kořenový bal rostliny.
    4. Campanula Portenschlagiana Pestovani
  4. Opatrně vyjměte rostlinu z květináče a uvolněte kořenový bal.
  5. Umístěte rostlinu do jamky tak, aby horní část kořenového balu byla v úrovni okolního terénu.
  6. Jamku zasypte připravenou zeminou a lehce přitlačte.
  7. Důkladně zalijte.
  8. Pokud vysazujete více rostlin, dodržujte mezi nimi rozestupy přibližně 15-20 cm, aby měly dostatek prostoru pro růst a rozkvět.

Péče o Campanula portenschlagiana

Zvoněk dalmatský je poměrně nenáročná trvalka, která nevyžaduje složitou péči. Nicméně, pro bohaté kvetení a zdravý růst je dobré dodržovat několik základních pravidel:

Campanula Portenschlagiana Pestovani
  • Zálivka: Jak již bylo zmíněno, zalévejte střídmě, pouze když je půda suchá. Vyhněte se přemokření.
  • Odstraňování odkvetlých květů: Pravidelné odstraňování odkvetlých květů podpoří tvorbu nových poupat a prodlouží dobu kvetení.
  • Stříhání: Po odkvětu můžete rostlinu lehce sestřihnout, abyste podpořili kompaktnější růst a případné druhé kvetení na podzim.
  • Zimní ochrana: Campanula portenschlagiana je mrazuvzdorná, ale v oblastech s drsnějšími zimami může být vhodné ji přikrýt chvojím nebo netkanou textilií, zejména mladé rostliny. V nádobách pěstované rostliny je vhodné na zimu umístit do chladné a světlé místnosti.
  • Ochrana před škůdci a chorobami: Zvoněk dalmatský je poměrně odolný vůči škůdcům a chorobám. Nicméně, při nadměrné vlhkosti může dojít k napadení houbovými chorobami. V takovém případě je nutné odstranit napadené části rostliny a zajistit lepší cirkulaci vzduchu. Ze škůdců se mohou ojediněle objevit mšice, které lze odstranit proudem vody nebo insekticidním mýdlem.

Množení zvonku dalmatského

Campanula portenschlagiana se snadno množí několika způsoby:

  • Dělení trsů: Nejjednodušší způsob množení je dělení starších, rozrostlých trsů na jaře nebo na podzim. Rostlinu opatrně vyjměte ze země a rozdělte kořenový bal na několik menších částí tak, aby každá měla zdravé kořeny a listy. Nové rostliny ihned zasaďte na připravené stanoviště.
  • Řízkování: Vrcholové nebo stonkové řízky lze odebírat na jaře nebo začátkem léta. Řízky by měly být dlouhé asi 5-7 cm a měly by mít několik listů. Spodní listy odstraňte a řízky zapíchněte do vlhkého pěstebního substrátu. Umístěte je na stinné a teplé místo a udržujte substrát vlhký. Po zakořenění (obvykle za 2-3 týdny) je můžete přesadit na trvalé stanoviště.
  • Semena: Množení ze semen je také možné, ale je zdlouhavější. Semena vysévejte na jaře do výsevní misky s vlhkým substrátem a lehce je zasypte. Misku umístěte na světlé a teplé místo. Po vzejití semen a vytvoření pravých listů mladé rostlinky přepíchejte do samostatných květináčů a po zesílení je vysaďte na venkovní stanoviště.

Využití Campanula portenschlagiana v zahradě

Campanula Portenschlagiana Pestovani

Díky svému nízkému růstu a bohatému kvetení má zvonek dalmatský v zahradě široké uplatnění:

  • Skalky: Je ideální rostlinou pro skalky, kde svými převislými výhony a záplavou květů krásně vyplňuje mezery mezi kameny a vytváří atraktivní koberce.
  • Zídky a suché zídky: Skvěle se hodí pro osázení zídek a suchých zídek, kde její převislé výhony efektně splývají dolů.
  • Okraje záhonů: Vytváří krásné a barevné lemy záhonů.
  • Nádoby a truhlíky: Lze ji pěstovat i v nádobách a truhlících na balkonech a terasách, kde vynikne její bohaté kvetení.
  • Půdopokryvná rostlina: Díky svému hustému růstu dokáže efektivně potlačovat růst plevelů a vytvářet souvislé zelené plochy.
  • Kombinace s jinými rostlinami: Krásně se kombinuje s dalšími skalničkami a trvalkami, které preferují podobné podmínky, například s lomikameny, rozchodníky nebo tařičkami. Její modrofialové květy vytvářejí pěkný kontrast s rostlinami s bílými, růžovými nebo žlutými květy.

Doufáme, že vám tento podrobný průvodce pomůže s úspěšným pěstováním Campanula portenschlagiana a že se budete dlouho těšit z jejích krásných květů. Nezapomeňte na správný výběr stanoviště, propustnou půdu a střídmou zálivku a vaše zahrada bude zdobit nádherná modrofialová záplava.

Kvetina Zvonek

Zdenek

Květina Zvonek: Podrobný průvodce světem rodu Campanula

Kvetina Zvonek

Publikováno: 4. května 2025

Rod zvonků (Campanula) představuje jednu z nejrozsáhlejších a nejoblíbenějších skupin kvetoucích rostlin, které zdobí zahrady, louky i horské svahy po celém světě. Jejich charakteristické zvonkovité květy, často v odstínech modré a fialové, ale i bílé, růžové či dokonce žluté, dodávají každému prostředí nádech elegance a něhy. V tomto obsáhlém článku se ponoříme do fascinujícího světa zvonků, prozkoumáme jejich bohatou historii, rozmanité druhy, nároky na pěstování, léčivé vlastnosti a symbolický význam.

Historie a rozšíření rodu Campanula

Název Campanula je odvozen z latinského slova „campana“, což znamená zvon. Toto pojmenování dokonale vystihuje tvar květů většiny zástupců tohoto rodu. První zmínky o zvoncích pocházejí již ze starověku, kdy byly tyto krásné květiny obdivovány pro svou estetickou hodnotu. V průběhu staletí se zvonky staly oblíbenou součástí zahradní kultury a jejich popularita neustále roste. Rod Campanula zahrnuje více než 400 různých druhů, které se přirozeně vyskytují v mírném pásmu severní polokoule, s největší diverzitou v oblasti Středozemí a Kavkazu. V České republice roste přibližně 30 planých druhů zvonků, které jsou nedílnou součástí naší květeny.

Taxonomické zařazení a charakteristika rodu

Kvetina Zvonek

Z taxonomického hlediska patří rod Campanula do čeledi zvonkovitých (Campanulaceae), která zahrnuje převážně byliny s jednoduchými nebo střídavými listy a pravidelnými, pětičetnými květy. Charakteristickým znakem květů zvonků je jejich zvonkovitý tvar, který vzniká srůstem korunních lístků. Tyčinky jsou obvykle volné a přirůstají ke koruně. Semeník je spodní nebo polospodní a obsahuje mnoho vajíček. Plodem je tobolka, která obsahuje drobná semena. Zvonky se vyznačují velkou variabilitou ve velikosti, tvaru listů i květů, barvě a době kvetení, což přispívá k jejich širokému využití v zahradnictví.

Významné historické milníky v poznávání zvonků

První systematické popisy a zařazení druhů rodu Campanula se objevují v dílech významných botaniků 18. a 19. století, jako byl Carl Linné. Postupně byly objevovány a popisovány nové druhy z různých koutů světa, což vedlo k lepšímu pochopení variability a příbuznosti v rámci tohoto rozsáhlého rodu. V 19. století se zvonky staly oblíbenou součástí šlechtitelských programů, což vedlo k vzniku mnoha nových kultivarů s vylepšenými vlastnostmi, jako je bohatší kvetení, zajímavější barvy květů nebo kompaktnější růst.

Rozmanitost druhů zvonků

Rod Campanula je neuvěřitelně rozmanitý a zahrnuje druhy, které se liší nejen vzhledem, ale i nároky na prostředí. Mezi nejznámější a nejpěstovanější druhy patří:

Zvonky zahradní (Campanula medium)

Zvonky zahradní jsou dvouleté rostliny, které v prvním roce vytvářejí přízemní růžici listů a ve druhém roce vyrůstají do výšky až 1 metru a nesou množství velkých, zvonkovitých květů v různých odstínech modré, fialové, růžové a bílé. Jsou oblíbené pro své nápadné kvetení a často se pěstují jako solitéry nebo ve skupinách na záhonech. Existuje mnoho kultivarů s jednoduchými i plnými květy.

Zvonky karpatské (Campanula carpatica)

Zvonky karpatské jsou trvalky s nízkým, kompaktním růstem a velkými, široce zvonkovitými květy, nejčastěji modré nebo bílé barvy. Kvetou velmi bohatě a dlouho, od června do srpna. Jsou ideální pro pěstování na skalkách, okrajích záhonů nebo v nádobách.

Zvonky klubkaté (Campanula glomerata)

Zvonky klubkaté se vyznačují květenstvími tvořenými hustými hlávkami květů, obvykle fialové barvy. Jsou nenáročné na pěstování a dobře se jim daří na slunných i polostinných stanovištích. Jsou vhodné pro trvalkové záhony a přírodně laděné zahrady.

Zvonky broskvolisté (Campanula persicifolia)

Zvonky broskvolisté mají vzpřímené stonky s úzkými, kopinatými listy, které připomínají listy broskvoně. Kvetou jednoduchými nebo poloplnými zvonkovitými květy v modré, fialové nebo bílé barvě. Jsou vhodné pro pěstování ve skupinách na záhonech a k řezu.

Zvonky rozkladité (Campanula patula)

Zvonky rozkladité jsou dvouleté nebo vytrvalé byliny s řídkými latami drobných, světle fialových květů. Rostou planě na loukách a pastvinách a jsou vhodné pro přírodní zahrady a louky.

Kvetina Zvonek

Zvonky okrouhlolisté (Campanula rotundifolia)

Zvonky okrouhlolisté jsou drobné, vytrvalé byliny s tenkými stonky a malými, světle modrými zvonkovitými květy. Rostou na suchých trávnících, skalách a vřesovištích a jsou vhodné pro skalky a suché zídky.

Další zajímavé druhy a kultivary

Kromě výše uvedených druhů existuje mnoho dalších zajímavých zvonků, které se liší svými specifickými vlastnostmi a nároky. Mezi ně patří například zvonky vytrvalé (Campanula poscharskyana) s převislými, hvězdicovitými květy, zvonky bílé (Campanula lactiflora) s bohatými latami bílých květů, nebo zvonky tečkované (Campanula punctata) s nápadnými, skvrnitými květy. Šlechtitelé neustále přicházejí s novými kultivary, které obohacují sortiment zvonků o nové barvy, tvary a velikosti květů.

Pěstování zvonků: Klíč k úspěchu

Pěstování zvonků obecně není náročné, pokud jim zajistíme vhodné podmínky. Většina druhů preferuje slunné nebo polostinné stanoviště s dobře propustnou, humózní půdou. Důležitá je také správná zálivka a hnojení.

Stanoviště a půda

Většina zvonků prospívá nejlépe na slunném stanovišti, kde mají dostatek světla pro bohaté kvetení. Některé druhy snesou i polostín, zejména v horkých letních měsících. Půda by měla být dobře propustná, aby nedocházelo k přemokření kořenů, které by mohlo vést k hnilobě. Ideální je humózní půda bohatá na živiny. Před výsadbou je vhodné půdu prokypřit a obohatit kompostem nebo jiným organickým hnojivem.

Zálivka a hnojení

Kvetina Zvonek

Zvonky vyžadují pravidelnou zálivku, zejména v období sucha a během kvetení. Je důležité zalévat ke kořenům a vyhnout se kropení listů, které by mohlo podpořit vznik houbových chorob. Hnojení se doporučuje provádět na jaře před kvetením a poté po odkvětu, a to hnojivy s vyváženým poměrem živin. U dvouletých druhů je vhodné přihnojit i na podzim v prvním roce růstu.

Výsadba a přesazování

Zvonky se nejčastěji vysazují na jaře nebo na podzim. Při výsadbě je důležité dodržet doporučené rozestupy mezi jednotlivými rostlinami, které se liší v závislosti na druhu a kultivaru. Větší druhy vyžadují více prostoru než ty menší. Přesazování se doporučuje provádět jednou za několik let, aby se rostliny omladily a podpořilo se jejich kvetení. Nejvhodnější doba pro přesazování je na jaře nebo na podzim, mimo období kvetení.

Řez a podpora

Pravidelné odstraňování odkvetlých květů prodlužuje dobu kvetení a zabraňuje tvorbě semen, což může rostlinu zbytečně vysilovat. U vyšších druhů může být v období silného větru nebo deště nutná podpora, aby se stonky nezlomily. Podpěry by měly být nenápadné a esteticky ladit s rostlinou.

Kvetina Zvonek

Zimní péče

Většina druhů zvonků je mrazuvzdorná a dobře snáší i chladnější zimy. Přesto je vhodné mladé rostliny a některé citlivější druhy na zimu zamulčovat vrstvou kůry nebo listí, aby se ochránily kořeny před promrznutím. Nadzemní části rostlin na podzim odumírají a na jaře znovu vyrážejí.

Rozmnožování zvonků

Zvonky se mohou rozmnožovat generativně (semeny) nebo vegetativně (dělením trsů, řízky). Každý způsob má své výhody a nevýhody.

Rozmnožování semeny

Rozmnožování semeny je poměrně snadné, ale u kříženců nemusí potomstvo zachovat vlastnosti mateřské rostliny. Semena se vysévají na jaře do truhlíků nebo přímo na záhon. Drobné semenáčky se přepichují a po zesílení se vysazují na trvalé stanoviště. U některých druhů je nutná stratifikace semen (vystavení chladu) pro zlepšení klíčivosti.

Kvetina Zvonek

Vegetativní rozmnožování

Dělení trsů je vhodný způsob pro trvalé druhy zvonků. Provádí se na jaře nebo na podzim, kdy se trs opatrně vyjme ze země a rozdělí na několik menších částí, z nichž každá by měla mít zdravé kořeny a pupeny. Řízky se odebírají na jaře z mladých výhonů a po zakořenění se vysazují. Tato metoda je vhodná pro zachování vlastností konkrétních kultivarů.

Choroby a škůdci zvonků

Zvonky jsou poměrně odolné rostliny, ale i u nich se mohou vyskytnout některé choroby a škůdci. Důležitá je prevence a včasná reakce při prvních příznacích.

Houbové choroby

Mezi nejčastější houbové choroby zvonků patří padlí, které se projevuje bílým moučnatým povlakem na listech a stoncích, a hniloba kořenů, která je způsobena přemokřením půdy. Prevencí je zajištění dobré cirkulace vzduchu a propustné půdy. Při výskytu choroby je nutné napadené části rostlin odstranit a aplikovat vhodný fungicid.

Bakteriální choroby

Bakteriální skvrnitost listů se projevuje hnědými skvrnami na listech. Prevencí je vyhnout se kropení listů a zajistit dostatečný rozestup mezi rostlinami. Při silném napadení je nutné postižené listy odstranit.

Škůdci

Mezi nejčastější škůdce zvonků patří mšice, které sají rostlinné šťávy a způsobují deformace listů a květů, a slimáci, kteří ožírají listy a květy. Proti mšicím lze použít insekticidy nebo přírodní postřiky na bázi mýdla. Slimáky lze sbírat ručně nebo použít návnady.

Využití zvonků v zahradě

Zvonky jsou velmi univerzální rostliny a mají široké uplatnění v zahradní architektuře. Mohou se pěstovat jako solitéry, ve skupinách na záhonech, na skalkách, v nádobách i jako součást trvalkových výsadeb.

Zvonky jako solitéry

Vyšší a nápadnější druhy zvonků, jako jsou zvonky zahradní nebo některé kultivary zvonků bílých, mohou vyniknout jako solitéry na trávníku nebo v popředí záhonu. Jejich výrazné květy přitahují pozornost a stávají se dominantou daného prostoru.

Zvonky na záhonech

Většina druhů zvonků se výborně hodí pro pěstování na trvalkových záhonech, kde svými květy doplňují a oživují další kvetoucí rostliny. Lze je kombinovat s různými druhy trvalek, letniček i okrasných travin. Při plánování záhonu je důležité brát v úvahu výšku a dobu kvet

Srucha Velkokveta

Zdenek

Srucha velkokvětá (Tradescantia andersoniana): Detailní průvodce pěstováním a komplexní péčí pro bohaté květy

Srucha velkokvětá, vědecky známá jako Tradescantia andersoniana, je oblíbená a nenáročná trvalka, která si získala srdce mnoha zahradníků díky svým atraktivním květům a snadné údržbě. Tato hybridní srucha, vzniklá křížením několika severoamerických druhů, se vyznačuje bohatým kvetením po celé léto a širokou škálou barev květů, od bílé přes růžovou a fialovou až po modrou. Její svěží zelené listy tvoří husté trsy, které jsou samy o sobě dekorativní. V tomto obsáhlém průvodci se ponoříme do všech aspektů pěstování a péče o sruchu velkokvětou, abyste i vy mohli těšit z její krásy ve vaší zahradě.

Botanická charakteristika sruchy velkokvěté: Hlubší pohled na její vlastnosti

Pro plné pochopení potřeb sruchy velkokvěté je důležité se seznámit s její botanickou charakteristikou. Tradescantia andersoniana patří do čeledi komelinovitých (Commelinaceae), která zahrnuje převážně bylinné rostliny s dužnatými stonky a střídavými listy. Sruchy se vyznačují jednoduchými, celokrajnými listy s pochvovitou bází, které obepínají stonek. Květy sruchy velkokvěté jsou trojčetné, což znamená, že mají tři korunní lístky, šest tyčinek s nápadnými prašníky a svrchní semeník. Tyto květy jsou obvykle uspořádány v chudých vijanech nebo vrcholících a otevírají se pouze na jeden den, ale rostlina neustále vytváří nové květy po celé vegetační období.

Původ a rozšíření sruchy velkokvěté: Kde se vzala tato kráska?

Srucha velkokvětá není původním druhem evropské flóry. Vznikla v Severní Americe jako kříženec mezi několika druhy rodu Tradescantia, konkrétně mezi Tradescantia virginiana, Tradescantia ohiensis a pravděpodobně i dalšími blízce příbuznými druhy. Tyto původní druhy se přirozeně vyskytují na vlhkých loukách, v lesních lemech a podél vodních toků východní a střední části Severní Ameriky. Zahradnické šlechtění v Evropě a Severní Americe vedlo k vzniku mnoha kultivarů s různými barvami a velikostmi květů, které se dnes pěstují po celém světě jako okrasné trvalky.

Morfologie sruchy velkokvěté: Jak vypadá a roste?

Srucha Velkokveta

Srucha velkokvětá je trsnatá bylina, která dorůstá výšky obvykle mezi 40 a 70 cm, v závislosti na kultivaru a podmínkách pěstování. Její stonky jsou vzpřímené nebo vystoupavé, dužnaté a často mírně oinověné. Listy jsou úzce kopinaté až čárkovité, s výraznou souběžnou žilnatinou a světle až tmavě zelenou barvou. Květy se objevují v paždí horních listů a na koncích stonků v bohatých květenstvích. Jednotlivé květy mají průměr 2 až 5 cm a vynikají svými sytými barvami a kontrastními žlutými prašníky. Po odkvětu se vyvíjejí drobné tobolky obsahující semena. Rostlina se rozrůstá pomocí krátkých oddenků a vytváří tak stále hustší trsy.

Výběr kultivarů sruchy velkokvěté: Pestrost barev a tvarů pro vaši zahradu

Jedním z hlavních důvodů popularity sruchy velkokvěté je široká škála dostupných kultivarů, které se liší barvou květů, výškou a celkovým vzrůstem. Při výběru kultivarů pro vaši zahradu zvažte barevnou harmonii s ostatními rostlinami, požadovanou výšku a dobu kvetení. Mezi oblíbené kultivary patří například:

  • ‚Osprey‘: Vyznačuje se bílými květy s nápadnými modrými středy.
  • ‚J.C. Weguelin‘: Nabízí sytě modré květy s kontrastními žlutými prašníky.
  • ‚Purple Dome‘: Má bohaté fialové květy a kompaktní růst.
  • ‚Rubra‘: Upoutá pozornost svými sytě růžovými až purpurovými květy.
  • ‚Snowcap‘: Nese čistě bílé květy a vytváří elegantní vzhled.
  • ‚Concord Grape‘: Pyšní se tmavě fialovými květy, které připomínají barvu hroznového vína.
  • ‚Little Doll‘: Kompaktní kultivar s něžně růžovými květy, ideální pro menší zahrady nebo pěstování v nádobách.
  • ‚Sweet Kate‘: Zaujme svými zlatožlutými listy, které kontrastují s modrými květy. Tento kultivar je ceněný i pro svůj dekorativní list.

Při výběru kultivarů je také vhodné zohlednit dobu kvetení, aby vaše zahrada kvetla po co nejdelší období. Některé kultivary kvetou dříve, jiné později, a kombinací různých odrůd můžete prodloužit dobu kvetení sruch od jara až do podzimu.

Pěstování sruchy velkokvěté: Krok za krokem k úspěchu

Pěstování sruchy velkokvěté je poměrně snadné a nevyžaduje zvláštní pěstitelské dovednosti. Pokud jí poskytnete základní podmínky, bude vás odměňovat bohatým kvetením po celé léto. Následující kroky vám pomohou s úspěšným pěstováním této krásné trvalky:

Stanoviště: Slunce pro bohaté květy

Srucha velkokvětá preferuje slunné stanoviště s dostatkem přímého slunce po většinu dne. Na slunném místě bude bohatě kvést a její květy budou mít sytější barvy. Snese i polostín, ale v takových podmínkách může méně kvést a její stonky mohou být vytáhlejší. Ideální je umístit sruchu na místo, kde bude mít alespoň 6 hodin slunečního svitu denně.

Srucha Velkokveta

Půda: Propustná a živná pro zdravý růst

Srucha velkokvětá prospívá nejlépe v dobře propustné, humózní a mírně vlhké půdě. Nesnáší přemokření, které může vést k hnilobě kořenů. Pokud je vaše půda těžká a jílovitá, doporučuje se před výsadbou zlepšit její strukturu přidáním kompostu nebo písku. Naopak, příliš písčitou půdu je vhodné obohatit o organickou hmotu, která zadrží vlhkost a živiny. Ideální pH půdy se pohybuje mezi 6,0 a 7,0.

Výsadba: Kdy a jak sázet sruchu velkokvětou

Sruchu velkokvětou je nejvhodnější sázet na jaře nebo na podzim. Při jarní výsadbě má rostlina dostatek času zakořenit před letními vedry, zatímco podzimní výsadba umožňuje rostlině vytvořit kořenový systém před zimou a na jaře brzy začít růst. Při výsadbě dodržujte následující postup:

    Srucha Velkokveta
  1. Vyberte vhodné stanoviště s dostatkem slunce a připravte půdu prokypřením a odstraněním plevelů.
  2. Vykopejte jamku o něco větší, než je kořenový bal rostliny.
  3. Opatrně vyjměte rostlinu z květináče a uvolněte propletené kořeny.
  4. Umístěte rostlinu do jamky tak, aby horní část kořenového balu byla v úrovni okolního terénu.
  5. Jamku zasypte připravenou zeminou a lehce přitlačte.
  6. Důkladně zalijte.
  7. Pokud sázíte více rostlin, dodržujte mezi nimi rozestupy přibližně 30-40 cm, aby měly dostatek prostoru pro růst a cirkulaci vzduchu.

Zálivka: Udržujte půdu mírně vlhkou

Srucha Velkokveta

Srucha velkokvětá preferuje rovnoměrně vlhkou půdu, ale nesnáší přemokření. V období sucha a horkých letních měsíců zalévejte pravidelně, ideálně brzy ráno nebo večer, abyste minimalizovali odpařování vody. Zálivku provádějte ke kořenům rostliny, abyste zamezili smáčení listů, což může podporovat vznik houbových chorob. V běžných podmínkách postačí zálivka jednou až dvakrát týdně, v závislosti na počasí a vlhkosti půdy. V zimě, kdy je vegetace utlumená, zálivku omezte na minimum.

Hnojení: Podpora bohatého kvetení

Srucha velkokvětá obvykle nevyžaduje intenzivní hnojení. Nicméně, pro podporu bohatého kvetení a zdravého růstu je vhodné ji na jaře, po začátku vegetace, přihnojit kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem pro trvalky. Během kvetení můžete aplikovat hnojivo s vyšším obsahem draslíku, které podpoří tvorbu květů. Vyhněte se přehnojení dusíkem, které může vést k bujnému růstu listů na úkor kvetení a oslabení rostliny.

Řez: Prodloužení kvetení a udržení kompaktního tvaru

Pravidelný řez je důležitý pro udržení kompaktního tvaru sruchy velkokvěté a prodloužení doby kvetení. Odstraňujte odkvetlé květy a květenství, abyste podpořili tvorbu nových poupat. Pokud se stonky příliš vytahují nebo poléhají, můžete je zkrátit. Na podzim, po odkvětu a zatažení nadzemní části, můžete rostlinu seříznout u země. Na jaře opět vyraší nové výhony.

Množení sruchy velkokvěté: Jednoduché způsoby, jak si rozmnožit oblíbenou rostlinu

Sruchu velkokvětou lze snadno množit několika způsoby:

  • Dělení trsů: Jedná se o nejjednodušší a nejrychlejší způsob množení. Na jaře nebo na podzim, když je rostlina v klidu nebo na začátku růstu, opatrně vyjměte trs ze země a rozdělte ho na menší části tak, aby každá část měla zdravé kořeny a alespoň několik výhonů. Nové rostliny ihned zasaďte na připravené stanoviště.
  • Řízkování: Na jaře nebo v létě můžete odebrat vrcholové nebo stonkové řízky o délce přibližně 10-15 cm. Odstraňte spodní listy a řízky nechte zakořenit ve vlhkém substrátu nebo ve vodě. Po vytvoření kořenů je zasaďte do květináčů nebo přímo do země.
  • Výsev semen: Srucha velkokvětá se může množit i semeny, která dozrávají na podzim. Semena můžete vysít na jaře do truhlíků nebo přímo na záhon. Mladé rostlinky obvykle kvetou až v následujícím roce. Pamatujte, že semenáčky nemusí být vždy identické s mateřskou rostlinou, zejména u hybridních kultivarů.

Zazimování sruchy velkokvěté: Příprava na chladné měsíce

Srucha velkokvětá je mrazuvzdorná trvalka a obvykle dobře snáší zimy v našich podmínkách. Před příchodem zimy je vhodné provést následující opatření:

  • Odstraňte suché a odumřelé listy a stonky.
  • Okolí rostliny můžete zamulčovat vrstvou kůry nebo listí, což pomůže chránit kořeny před promrzáním a udržet stabilní teplotu půdy.
  • Rostliny pěstované v nádobách je vhodné přenést na chráněné místo, například do nevytápěné garáže nebo sklepa, aby se zabránilo promrznutí kořenového balu. Zeminu v nádobách udržujte mírně vlhkou.
    • Srucha Velkokveta

Na jaře, po odeznění silných mrazů, odstraňte mulč a rostlina začne opět rašit.

Škůdci a choroby sruchy velkokvěté: Jak je rozpoznat a bojovat proti nim

Srucha velkokvětá je poměrně odolná vůči škůdcům a chorobám. Nicméně, za určitých podmínek se mohou vyskytnout některé problémy:

Škůdci

  • Mšice: Drobní sající škůdci, kteří se shlukují na mladých výhonech a listech. Způsobují deformace listů a zpomalení růstu. Lze je odstranit proudem vody, mýdlovou vodou nebo insekticidy.
  • Svilušky: Drobní pavoučkovci, kteří sají rostlinné šťávy a způsobují žloutnutí a opadávání listů. Na spodní straně listů vytvářejí jemné pavučinky. Pomáhá zvýšení vlhkosti vzduchu a použití akaricidů.
  • Slimáci a hlemýždi: Mohou okusovat listy a květy, zejména za vlhkého počasí. Lze je sbírat ručně, používat návnady nebo ekologické přípravky.

Choroby

    Srucha Velkokveta
  • Padlí

Arnika Bylina

Zdenek

Arnika Bylina: Poklad Horské Přírody a Její Všestranné Využití

Kvetoucí arnika horská ve svém přirozeném prostředí.

Arnika horská (Arnica montana) je významná léčivá bylina, která si po staletí získala zaslouženou pozornost pro své pozoruhodné terapeutické vlastnosti. Tato krásná a nenápadná rostlina s jasně žlutými květy, patřící do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), roste přirozeně na horských a podhorských loukách Evropy. Její síla a účinnost se skrývají především v jejích květech a kořenech, které obsahují bohatou škálu bioaktivních látek s protizánětlivými, analgetickými a hojivými účinky.

Botanická Charakteristika a Výskyt Arniky Horské

Arnika horská je vytrvalá bylina dorůstající výšky 20 až 60 centimetrů. Je charakteristická svou přízemní růžicí listů a přímou chlupatou lodyhou, na jejímž konci se v období od června do srpna objevují nápadné, sytě žluté až oranžové květní úbory. Tyto květy připomínají malé slunečnice a vydávají charakteristickou aromatickou vůni. Plodem jsou nažky s chmýrem.

Přirozeně se vyskytuje především v horských a podhorských oblastech střední a jižní Evropy, včetně České republiky, Slovenska, Polska, Rakouska, Německa, Švýcarska a dalších. Preferuje kyselé, chudé a vlhké půdy na slunných až polostinných stanovištích, jako jsou horské louky, pastviny a okraje lesů. Vzhledem k změnám v krajině a intenzivnímu zemědělství je však v mnoha oblastech její výskyt ohrožen a chráněn.

Arnika Bylina

Léčivé Účinky a Využití Arniky

Arnika je ceněna pro své široké spektrum léčivých účinků, které jsou dány přítomností mnoha účinných látek. Mezi nejdůležitější patří seskviterpenové laktony, zejména helenalin, které jsou zodpovědné za její výrazné protizánětlivé a analgetické vlastnosti. Dále obsahuje flavonoidy, silice, třísloviny, karotenoidy a další cenné látky.

Tradičně se arnika využívá zejména zevně k léčbě různých poranění a potíží pohybového aparátu. Mezi nejčastější indikace patří:

  • Pohmožděniny a naraženiny: Arnika urychluje vstřebávání krevních výronů a snižuje bolest a otok.
  • Výrony a podvrtnutí: Pomáhá zmírnit zánět a otok po úrazech kloubů.
  • Bolesti svalů a kloubů: Je účinná při svalové horečce, revmatických bolestech a artritidě.
  • Hojení ran: Podporuje regeneraci tkání a urychluje hojení drobných ran a odřenin.
  • Bodnutí hmyzem: Může zmírnit svědění a otok po bodnutí hmyzem.

Pro zevní použití se nejčastěji připravuje mast z arniky, gel, tinktura nebo obklady. Tyto přípravky se aplikují na postižená místa několikrát denně.

Vnitřní užití arniky je možné pouze pod lékařským dohledem a ve velmi nízkých koncentracích, například v homeopatii. Vnitřní užití ve vyšších dávkách může být toxické a způsobit žaludeční potíže, zvracení, průjem, srdeční arytmii a další nežádoucí účinky.

Příprava a Použití Arniky

Pro domácí přípravu arnikových přípravků se nejčastěji používají sušené květy arniky. Z nich lze připravit:

  • Arniková tinktura: Sušené květy se macerují v lihu. Tinktura se poté ředí vodou a používá k obkladům nebo jako přísada do koupelí.
    • Arnika Bylina
  • Arnikový olej: Květy se macerují v kvalitním rostlinném oleji. Olej se používá k masážím bolavých svalů a kloubů.
  • Arnikový čaj (pouze pro zevní použití): Nálev ze sušených květů se používá k omývání ran a obkladům.

Na trhu je také dostupná široká škála hotových přípravků s arnikou, jako jsou masti, gely, krémy a homeopatika. Při jejich používání je vždy důležité důsledně dodržovat pokyny výrobce a lékaře.

Pěstování Arniky

Pěstování arniky horské je náročné a v zahradních podmínkách se jí často nedaří. Preferuje slunné stanoviště s kyselou, propustnou a chudou půdou. Je citlivá na přemokření a hnojení. Pokud se rozhodnete pro pěstování, je vhodné zajistit jí podmínky co nejvíce podobné jejímu přirozenému prostředí.

Arniku lze rozmnožovat semeny nebo dělením trsů. Semena se vysévají na jaře nebo na podzim. Dělení trsů se provádí na jaře nebo po odkvětu.

Vzhledem k ochraně volně rostoucích populací je pěstování arniky důležitou alternativou pro získávání této cenné byliny.

Zajímavosti o Arnice

  • Jméno „arnika“ pravděpodobně pochází z řeckého slova „arnos“ (jehněčí kůže), což odkazuje na měkké chloupky na listech některých druhů.
    • Arnika Bylina
  • V lidovém léčitelství má arnika dlouhou tradici a byla využívána již ve starověku.
  • Je oblíbenou součástí homeopatických léků používaných k léčbě úrazů a po chirurgických zákrocích.
  • Arnika je chráněná rostlina v mnoha zemích Evropy, proto je sběr ve volné přírodě často zakázán nebo omezen.
  • V některých kulturách je arnika symbolem zdraví a vitality.
    • Arnika Bylina
Arnika Bylina

Důležité upozornění: Informace uvedené v tomto článku mají pouze informativní charakter a nenahrazují lékařskou radu. Vždy se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem před zahájením jakékoli léčby bylinami, zejména při vnitřním užití. Těhotné a kojící ženy by se měly užívání arniky vyhnout.

Arnika Bylina

Závěrem lze říci, že arnika horská je skutečným pokladem horské přírody s prokazatelnými léčivými účinky, zejména při zevním použití. Její schopnost tlumit bolest, zmírňovat záněty a urychlovat hojení z ní činí neocenitelného pomocníka při různých poraněních a potížích pohybového aparátu. Je však důležité pamatovat na její potenciální toxicitu při vnitřním užití a vždy dodržovat doporučené dávkování a konzultovat její použití s odborníkem.

Eupatorium Purpureum

Zdenek

Eupatorium purpureum: Kakost nachový – Krása a síla přírody ve vaší zahradě

Eupatorium Purpureum

Nádherné květenství kakostu nachového přitahuje motýly a oživuje každou zahradu.

Botanická charakteristika kakostu nachového

Eupatorium Purpureum

Kakost nachový, vědecky známý jako Eupatorium purpureum, je impozantní a elegantní trvalka z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Tato statná bylina se pyšní vzpřímenými, často purpurově zbarvenými stonky, které mohou dosahovat výšky až 1,5 metru, a v ideálních podmínkách dokonce i více. Její listy jsou uspořádány v přeslenech po třech až šesti, jsou kopinaté až vejčité, hrubě pilovité a mají výraznou žilnatinu. Celá rostlina působí robustním a zdravým dojmem.

Nejvýraznější částí kakostu nachového jsou bezpochyby jeho bohatá květenství. Ta se objevují od pozdního léta do časného podzimu a tvoří husté chocholíky složené z mnoha drobných, trubkovitých kvítků. Barva květů je obvykle růžově fialová až nachová, ale existují i kultivary s bílými nebo světle růžovými květy. Květy mají jemnou, příjemnou vůni, která láká množství včel, motýlů a dalšího užitečného hmyzu, čímž se stává kakost nachový cennou medonosnou rostlinou.

Pěstování kakostu nachového v zahradě

Kakost nachový je relativně nenáročná trvalka, která preferuje slunná až polostinná stanoviště. Nejlépe prospívá ve vlhkých, humózních a dobře propustných půdách. Snese i těžší, jílovité půdy, pokud jsou dostatečně vlhké. Je ideální rostlinou pro výsadbu k jezírkům, potokům nebo na vlhčí záhony. Díky své výšce se skvěle uplatní jako solitéra, ale vynikne i ve skupinových výsadbách s jinými trvalkami, jako jsou například astry, třapatky nebo denivky.

Výsadbu se doporučuje provádět na jaře nebo na podzim. Rostliny je vhodné sázet s rozestupy přibližně 60-90 cm, aby měly dostatek prostoru pro růst. Během suchých období je důležité zajistit dostatečnou zálivku, zejména v prvním roce po výsadbě. Starší rostliny jsou poměrně odolné vůči suchu, ale pravidelná zálivka podpoří bohatší kvetení. Na jaře je vhodné přihnojit kompostem nebo pomalu působícím hnojivem pro trvalky.

Eupatorium Purpureum

Kakost nachový je mrazuvzdorný a snáší i silné mrazy bez potřeby zimní ochrany. Na podzim je možné stonky seříznout u země, ale ponechání uschlých stonků přes zimu může poskytnout úkryt pro hmyz a zároveň přidat zimní zajímavost do zahrady. Rozmnožování je možné dělením trsů na jaře nebo na podzim, případně výsevem semen.

Tradiční využití a léčivé účinky kakostu nachového

V tradičním lidovém léčitelství byl kakost nachový ceněn pro své potenciální léčivé vlastnosti. Indiánské kmeny Severní Ameriky ho tradičně používaly k přípravě čajů a odvarů, které se užívaly při různých zdravotních potížích. Mezi tradičně připisované účinky patří podpora pocení, diuretické účinky (podpora vylučování moči) a mírné projímavé účinky. Některé zdroje uvádějí i jeho potenciál při snižování horečky a podpoře trávení.

Důležité upozornění: Informace o léčivých účincích kakostu nachového jsou založeny na tradičním lidovém léčitelství a nejsou podloženy moderními vědeckými studiemi. Před jakýmkoli vnitřním užitím této rostliny se vždy poraďte s lékařem nebo kvalifikovaným bylinkářem. Nesprávné užití by mohlo vést k nežádoucím účinkům.

Eupatorium Purpureum

V současnosti se kakost nachový spíše než pro své léčivé účinky pěstuje pro svou okrasnou hodnotu a jako rostlina přitahující hmyz do zahrady. Jeho impozantní vzhled a nádherné květy z něj činí atraktivní doplněk každé přírodní zahrady či trvalkového záhonu.

Eupatorium Purpureum

Závěr: Kakost nachový – Neocenitelný klenot vaší zahrady

Eupatorium Purpureum

Kakost nachový (Eupatorium purpureum) je bezesporu výjimečná trvalka, která zaujme nejen svým majestátním vzhledem a nádhernými nachovými květy, ale i svou nenáročností a schopností přilákat do zahrady život. Ať už se rozhodnete pěstovat ho pro jeho okrasnou hodnotu, jako medonosnou rostlinu, nebo vás zajímají jeho historické souvislosti s lidovým léčitelstvím, kakost nachový jistě obohatí vaši zahradu a přinese vám mnoho radosti. Nechte se okouzlit jeho krásou a přidejte si tento výjimečný druh do své sbírky trvalek. Pěstování kakostu nachového je investicí do krásy a biodiverzity vaší zahrady.

Aubrieta

Zdenek

Nádherné koberce kvetoucí tařičky rozzáří vaši jarní zahradu.

Okouzlete svou zahradu: Vše, co potřebujete vědět o tařičce (Aubrieta)

Tařička, vědecky známá jako Aubrieta, je oblíbená a nenáročná skalnička, která si získala srdce mnoha zahradníků pro svou schopnost vytvořit nádherné, kvetoucí koberce brzy na jaře. Její záplava drobných kvítků v odstínech fialové, růžové, modré a bílé promění každou skalku, zídku či okraj záhonu v malebnou podívanou. Pokud toužíte po zahradě plné barev hned po zimě, tařička je pro vás ideální volbou. V tomto obsáhlém průvodci se dozvíte vše, co potřebujete vědět o pěstování a péči o tuto okouzlující rostlinu.

Původ a charakteristika rodu Aubrieta

Rod Aubrieta zahrnuje několik druhů nízkých, vytrvalých bylin z čeledi brukvovitých (Brassicaceae). Pochází z horských oblastí jihovýchodní Evropy a Turecka, kde přirozeně roste na skalnatých svazích a sutích. Pro svůj nízký, polštářovitý růst a bohaté kvetení je tařička oblíbenou okrasnou rostlinou. Její listy jsou drobné, šedozelené a často chlupaté. Největší okrasnou hodnotu však představují její četné květy, které se objevují od dubna do května a někdy i opakovaně během léta.

Aubrieta

Nejoblíbenější druhy a kultivary tařičky

Díky šlechtění existuje dnes mnoho atraktivních kultivarů tařičky, které se liší barvou květů, velikostí a dobou kvetení. Mezi nejoblíbenější patří:

  • Aubrieta deltoidea: Původní druh s fialovými květy. Tvoří husté koberce.
  • ‚Blue Cascade‘: Charakteristická kaskádovitým růstem a sytě modrými květy. Ideální pro převislé výsadby.
  • ‚Red Cascade‘: Podobná ‚Blue Cascade‘, ale s atraktivními růžovo-červenými květy.
    • Aubrieta
  • ‚Purple Cascade‘: Opět kaskádovitý růst a sytě fialové květy.
  • ‚Moerheimii‘: Kompaktní kultivar s tmavě fialovými, téměř purpurovými květy.
  • ‚Doctor Mules‘: Bohatě kvetoucí kultivar s jasně fialovými květy.
  • ‚White Cascade‘: Elegantní odrůda s čistě bílými květy.
  • ‚Pink Delight‘: Jemné růžové květy, které vytvářejí něžný vzhled.
Aubrieta

Při výběru kultivarů zvažte barevnou kompozici vaší zahrady a preferovaný způsob růstu (kompaktní polštáře vs. převislé kaskády).

Jak úspěšně pěstovat tařičku

Pěstování tařičky není náročné, pokud jí zajistíte vhodné podmínky. Zde jsou klíčové faktory pro její úspěšný růst a bohaté kvetení:

Stanoviště

Tařička preferuje slunné stanoviště. Na plném slunci nejbohatěji kvete a její koberce jsou hustší. Snese i mírný polostín, ale kvetení pak může být méně intenzivní.

Aubrieta

Půda

Pro tařičku je ideální dobře propustná, kamenitá nebo písčitá půda s neutrálním až mírně alkalickým pH. Nesnáší přemokření, které může vést k hnilobě kořenů. Pokud je vaše půda těžká a jílovitá, vylepšete ji přidáním písku nebo štěrku.

Výsadba

Tařičku můžete vysazovat na jaře nebo na podzim. Při výsadbě dodržujte rozestupy mezi rostlinami přibližně 15-20 cm, aby měly dostatek prostoru pro růst a rozšiřování. Před výsadbou prokypřete půdu a odstraňte plevel.

Zálivka

Mladé rostliny potřebují pravidelnou zálivku, dokud se dobře neujmou. Dospělé tařičky jsou poměrně suchomilné a snášejí i krátkodobé sucho. Zalévejte je pouze v případě dlouhotrvajícího sucha, a to vždy ke kořenům, abyste zabránili zbytečnému vlhčení listů.

Hnojení

Aubrieta

Tařička obvykle nepotřebuje intenzivní hnojení. Na jaře, před kvetením, můžete aplikovat malé množství hnojiva pro kvetoucí rostliny s nízkým obsahem dusíku, abyste podpořili bohaté kvetení. Vyhněte se hnojivům s vysokým obsahem dusíku, která podporují růst listů na úkor květů.

Řez

Po odkvětu, obvykle koncem jara nebo začátkem léta, je vhodné tařičku lehce sestřihnout. Tento řez podpoří tvorbu nových výhonů a může vést k opakovanému kvetení během léta. Zároveň pomáhá udržet kompaktní tvar rostliny a zabraňuje jejímu přerůstání.

Zimní ochrana

Tařička je mrazuvzdorná a obvykle nepotřebuje speciální zimní ochranu. V oblastech s velmi silnými mrazy a nedostatkem sněhu můžete mladé rostliny přikrýt chvojím.

Využití tařičky v zahradě

Díky svému nízkému růstu a bohatému kvetení má tařička v zahradě široké uplatnění:

  • Skalky: Je ideální rostlinou do skalek, kde krásně vyplňuje prostory mezi kameny a vytváří barevné koberce.
  • Zídky a suché zídky: Převislé kultivary vyniknou na zídkách, odkud mohou volně splývat.
  • Okraje záhonů: Vytváří atraktivní a barevné lemy záhonů.
  • Nádoby a truhlíky: Můžete ji pěstovat i v nádobách a truhlících, kde vytvoří efektní převisy.
  • Náhrada trávníku: Na menších plochách může sloužit jako kvetoucí náhrada trávníku, která nevyžaduje sekání.

Tařička se skvěle kombinuje s dalšími jarními kvetoucími skalničkami, jako jsou například floxy šídlovité (Phlox subulata), huseníky (Arabis) nebo lomikameny (Saxifraga).

Rozmnožování tařičky

Aubrieta

Tařičku lze rozmnožovat několika způsoby:

  • Výsevem semen: Semena se vysévají na jaře nebo na podzim. Mladé rostliny obvykle kvetou až v následujícím roce.
  • Řízkováním: Na jaře nebo po odkvětu lze odebírat bylinné řízky a nechat je zakořenit ve vlhkém substrátu.
  • Dělením trsů: Starší, rozrostlé trsy lze na jaře nebo na podzim opatrně rozdělit a vysadit na nové stanoviště. Tento způsob je rychlý a efektivní.

Závěrem: Proč si vybrat tařičku pro vaši zahradu?

Tařička je nenáročná, krásně kvetoucí a všestranná skalnička, která přináší do jarní zahrady záplavu barev. Její nízký růst a schopnost vytvářet husté koberce ji činí ideální volbou pro skalky, zídky, okraje záhonů i pěstování v nádobách. Pokud hledáte rostlinu, která oživí vaši zahradu hned po zimě a nevyžaduje složitou péči, tařička je pro vás tou pravou volbou. Nechte se okouzlit její krásou a proměňte svou zahradu v kvetoucí ráj!